letos naposled, 2012 mým pohledem.

Dnešní den je den zúčtování a shrnování a vyhodnocování. Večer to pak půjdeme zapít do čajovny či kamkoliv jinam. Teď bych se s vámi rád ale podělil o to, co pro mě znamenal pomalu končící rok 2012.

Ozvučené město

Slyšeli jste někdy při chůzi po městě neobvyklé pípání, či začala najednou tramvaj, do které jste nastupovali mluvit a hlásit své číslo a směr?
Není to nic neobvyklého, to jen kolem prošel asi někdo nevidomý a měl u sebe vysílač VPN. Co to VPN je a k čemu slouží, o tom bude tento text.

PF 2013

Ti, co mě sledují na twitteru ví, že se hned na boží hod vánoční odeberu na koleje a budu cestovat prakticky až do 28. prosince.
A jelikož do Štědrého dne je už jen chvíle a nějaká přáníčka hromadně na Vánoce rozesílat nechci, takových budou i tak mraky, rozhodl jsem se, že vám napíšu PF už dnes a teď.

Jaká je Hobitova neočekávaná cesta?

Ve čtvrtek, přesně minutu po půlnoci jsem se ocitl v kině a po velmi dlouhém čekání konečně shlédl premiéru nového zpracování knížky Hobit, tam a zase zpátky.
V tomto textu se s vámi podělím o své dojmy z tohoto filmu, byl jsem na něm dvakrát, na dabované i anglicky namluvené verzi.

V sobotu se doma nesedí.

V sekci osobních zápisků toho moc zatím není, tak by se to mělo napravit. Včera jsem ve čtyři hodiny ráno vyrazil z Újezda u Brna do desetistupňového mrazu směrem na ostravský barcamp.

Galaxy Nexus, čistý android čistě dotykový

Ti co mě čtou na twitteru ví, že jsem byl donucen vrátit se zpět k androidí platformě, "iPhone, který jsem si koupil na internetu přes inzerát byl prodáván jako kradený a já jej musel odevzdat na policii."

Po zvažování a několika dnech plných přemýšlení a rozmýšlení jsem se definitivně ozhodl pro loňský model telefonu Nexus s označením Galaxy Nexus, který pro společnost Google vyrábí Samsung.

Koupil jsem jej s tím, že věřím v jeho dlouhou výdrž, dva roky minimálně. V tomto článku tedy telefon proberu ze všech stran, po dvoutýdenním používání už jsem si stihl udělat dost jasný názor.

NFC - aneb jednoduchý štítek, který umí...

Právě jsem poslední hodinu držel v ruce telefon a zkoušel a testoval a hrál si. Mou pozornost upoutala funkce telefonu Nexus, která má ohromný potenciál a to nejen pro hračičky, jako jsem já. Jde o technologii NFC "near field communication".

Mobilní banka, aplikace komerční banky pro chytré telefony.

Po delší době jsem se konečně rozhodl sepsat své dojmy z mobilní aplikace komerční banky, kterou jsem používal chvíli na platformě iOS a nyní ji mám i na svém androidím zařízení.

Samozřejmě, jak je u mě již zvykem, budu se věnovat hlavně tomu, jestli je aplikace použitelná i pro nevidomé uživatele.

Celý svět ve 140. znacích aneb přístupnost twitteru na Androidu.

twitter na androidu

Včera jsem se zas po čase odhodlal vyzkoušet, jak je přístupný pro nevidomé oficiální twitter klient pro systém android. A jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že aplikace je už téměř kompletně přístupná. Píši bohužel téměř, jelikož je zde pár věcí, které by ještě doladit potřebovaly.

Ale k tomu, aby jste se s fenoménem jménem twitter seznámili a mohli jej plnohodnotně využívat tenhle stav přístupnosti aplikace postačí.

A pokud by vám ani takto přístupná aplikace nevyhovovala, nebo vám vadilo, že je v angličtině, odkazuji vás na obchod Play na aplikaci Plume, která je také dobře ovladatelná a pro našince má jedno plus navíc, je celá česky.

Upozornění, pro tento článek předpokládám, že používáte android minimálně ve verzi 4.0.

Rome-trip, aneb do Říma nejen za historií

Pokud čtete můj twitter či gfacebook, víte, že zítra odlétám na pár dní do Říma. Vracím se domů v sobotu a mezi tím hodlám dělat spoustu věcí a navštívit spoustu míst.

Jakožto vášnivý pisatel jsem se rozhodl, že se o své zážitky budu průběžně se všemi dělit a to hned několika způsoby. Jednak budu psát na twitter krátké postřehy pod hashtagem #rome-trip, také budu psát tipy na foursquare a nakonec budu vše, co se mi zdálo zajímavé sepisovat do tohoto blogpostu, který se pokusím průběžně aktualizovat, tzn. každý večer napíšu kus článku, doplním ho sem a aktualizaci zveřejním.

Důvodem je to, že jsem toho názoru, aby se dojmy a postřehy psaly za čerstva, po návratu to člověku všechno rychle splyne dohromady, alespoň já mám tyhle zkušenosti. a mimochodem, možná se objeví i foto na instagramu pavelondra2005, ale to asi spíš jen pár snímků, na androidu je tahle aplikace poněkud méně použitelná.

knížka: Ready player one, Cline Ernest

Když nemáte co číst a na digitální knihovně pro nevidomé se objeví knížka, v jejímž popisu se vyskytují slova jako sci-fi a počítače a hry, je jasné, že člověk jako já po ní okamžitě skočí. O knížce jsem v životě před tím neslyšel, nikdo mi ji nedoporučoval, jen mě zaujala anotace. Dělám to tak často, že si takhle něco náhodně stáhnu a pak se můžou stát dvě věci. Buď se začtu a přečtu knížku hltajíce každé slovo, nebo ji po první půlhodině smažu a víc už se o ni nezajímám.

Jak se cestuje ve švýcarském stylu?

Když nemusíte do školy na přednášku, vznikne vám dilema. Buď můžete sedět doma a dělat kraviny, nebo můžete podniknout něco nečekaného a neobvyklého.
Vy, co mě znáte víte, co jsem zvolil za možnost, ostatně, jinak bych ani nepsal tenhle blogpost. Takže, slovo dalo slovo a já se najednou ocitl ve vlaku do Prahy, abych si to z hlavního města střihl na Ostravu ve vlaku Flirt společnosti Leoexpress.

windows 8, out of metro style

Právě jsem po dvou hodinách intenzivního instalování a šťourání se ve všem možném vypl počítač, na kterém už ode dneška jsou nainstalované nové windows 8. Zde jsou krátké dojmy.

Moje první audioreportáž, Galaxy note2.

Jednou to zkrátka přijít muselo i ke mně. Audiopodcasty hýbou světem a tím spíše světem zrakově postižených. Řekl jsem si tedy, když může digit.cz dělat fúru videočlánků, proč já bych nemohl udělat i jeden audiočlánek.
A tak se tedy zrodila audioreportáž o Samsungu galaxy note2, který mi společnost Samsung zapujčila k týdennímu testování. Všechny prosím o shovívavost, je to moje první delší reportáž. Zároveň prosím tímto čtenáře na bloggeru i na twitteru o zpětnou odezvu a to jakoukoliv i kritickou.
Audio jsem nahrával přes iPhone a k jeho vyvěšení na internet jsem využil sociální síť soundcloud.
Příspěvek je k poslechnutí ZDE a ke stažení TADY ve formátu m4a.
Užijte si audio a pokud máte jakékoliv dotazy k nahrávce nebo zařízení samotnému, pište a ptejte se.

FAQ, často kladené otázky o nevidomých, jiný pohled

Včerejší článek Často kladené otázky o nevidomých byl docela dost čtený, za což všem děkuji. Podnícen zájmem čtenářů jsem se rozhodl uveřejnit zde odkaz na podobný, ale poněkud delší text k této tématice.
Článek napsala nevidomá paní, Pavla Francová. O ní samotné se můžete více dočíst ZDE
Upozorňuju, že je to docela dlouhé čtení, ale myslím si, že rozhodně není zbytečné. Článek O čem se sní poslepu si můžete přečíst na stránkách občanského sdružení Okamžik.
Přeji pěkné počtení. Pavel Ondra

FAQ aneb často kladené dotazy o nevidomých

Původně napsala kolegyně Klára Maršálková, článek nechávám přesně tak, jak ho napsala. Změny jsou provedeny jen ve formátování článku.

Úvod

Sepsala jsem některé otázky, na které se nás často ptají vidící lidé, a pokusila jsem se na ně odpovědět. Děkuji těm, kteří byli odzačátku s tímto mým “nápadem” seznámeni a kteří mi ochotně svěřovali své názory na danou otázku… Claire.
Ptala jsem se několika nevidomých přátel, jaké otázky jim nejčastěji kladou vidící lidé. Zjistila jsem, že se určité otázky dost často opakovaly, proto jsem se rozhodla napsat tento článek, jehož náplní bude snažit se, podle nejlepšího vědomí a svědomí, na ty nejčastěji pokládané otázky odpovědět. S některými odpověďmi mi pomáhalo pár dalších lidí, protože jsem tento článek nechtěla brát jen z vlastního úhlu pohledu. Nicméně, na některých odpovědích jsme se až obdivuhodně shodli. A právě k takovým patří hned první otázka:

Úvaha: nevidomí a dotykové telefony, bezradní či ne?

10. října byla v České televizi zveřejněna reportáž o tom, že jsou nevidomí lidé bezradní z dotykových displejů, hlavně na mobilních telefonech. Nehodlám tu reportáž nějak do detailů rozebírat a vyjadřovat se k tomu, zda něco bylo špatně či nepravdivě uvedeno, to už konec konců udělal ve svém článku kolega Radek Pavlíček.

Hodlám se tématu věnovat více obecně, z čistě subjektivního hlediska. Prošla mi rukou řádka telefonů dotykových i nedotykových, tak mám podle čeho srovnávat a hodnotit. To co zde píšu tedy nepovažujte za nějak oficiálně dané, je to čistě můj osobní názor, se kterým se ale chci podělit.

Sporty pro nevidomé

V dnešním článku bych vám chtěl představit čtyři sporty, které jsou uzpůsobené tak, aby je mohli provozovat zrakově postižení sportovci. Takových je celá spousta, já však napíšu jen o těch, které jsem sám osobně už někdy zkoušel.
Na konci článku je rovněž oficiální odkaz na stránky Českého svazu zrakově postižených sportovců, kde se můžete dočíst o všech sportech a prohlédnout si i fotky.

Mezinárodní den bílé hole, 15. 10.

Co to je

Mezinárodní den bílé hole je dnem, který nás upozorňuje, že v našem okolí žijí i nevidomí lidé. Zároveň se různé organizace, prostřednictvím různých akcí snaží zvýšit podvědomí o problémech, se kterými se denně potýkají zrakově postižení lidé.
Zdroj: Centrum.cz

TyfloBrno 2012 - rozhovor

Úvod

Každý říjen se v Brně koná už od roku 2001 soutěž v prostorové orientaci a samostatném pohybu TyfloBrno. Je určená pro nevidomé lidi z celé republiky. Konala se i letos, tuto sobotu 6. října.
Na soutěži nevidomí absolvují pár kilometrů dlouhou trasu, a to podle popisu, který tvoří pracovníci Tyflocentra a instruktoři samostatné orientace nevidomých.
Popis trasy vypadá asi takto: "Jděte 10 m podél stěny a jakmile dojdete k rohu, odbočte za něj doprava a stále podél stěny pokračujte, až uslyšíte zvuk semaforu."
Já sám jsem se letos nezúčastnil, aktivit na víkend je hodně a člověk si mezi nimi musí zkrátka vybrat. Rozhodl jsem se ale, že oslovím svého kamaráda Michala, který se akce zúčastnil, aby si mohli vidící čtenáři udělat představu, jak taková soutěž v prostorové orientaci nevidomých vlastně vypadá.

Autobusová kavárna potmě

V tomto krátkém článku bych rád zrekapituloval sobotní odpoledne v Hradci Králové, věnované návštěvě mobilní kavárny potmě, kterou provozuje Světluška - nadační fond Českého rozhlasu. Kavárna po tmě jako taková, je kavárna, do které chodí vidící lidé, aby si vyzkoušeli, jaké to je, být v totální tmě, jako to mají nevidomí lidé. Návštěvníky obsluhují zrakově postižení číšníci a podle toho, co slýchám z různých zdrojů je návštěva kavárny pro vidící veřejnost velmi zajímavý a nevšední zážitek, bráno v pozitivním slova smyslu.

Dvojpozvánka

Měl jsem původně v úmyslu napsat sem pozvánku na jednu akci, ale jak to tak bývá, úmysly jsou často něčím překaženy. Takže místo jedné tu mám hned dvě pozvánky. Obě akce jsou zajímavé a u obou bych uvítal, kdyby o nich vědělo co nejvíce lidí.

Airsoft: střílení naslepo... a nebo poslepu?

Proč a jak jsem cestoval?

Mít tak trochu zvláštní kamarády a být sám tak trochu jiný se někdy vyplácí. Vznikají tak velmi nevšední zážitky a situace. Tak například, minulou středu jsem se strašně nudil, škola se tak nějak teprve rozjížděla a já záviděl mým dvěma kamarádům jejich cestování vláčky po celé republice. Slovo dalo slovo, "přesněji tweet dal tweet" a najednou jsem seděl ve vlaku do Pardubic, byl pátek, půl osmé ráno a já zjistil, že jedu do Opavy, vyzkoušet si, jaké to je zahrát si airsoft bez zrakového vjemu.
Než se pustím do airsoftu samotného, věnuji ještě krátký odstaveček cestě.

Právě vyšel IOS6, co je nového?

V tomto krátkém článku bych se rád zmínil o tom, jak se používá právě vydaná šestá verze jablečného systému pro telefony iphone. Systém jsem instaloval už minulý týden, kdy vyšla verze GM, určená hlavně vývojářům a testerům. Od verze, která vyšla před zhruba hodinou by se neměla v ničem lišit.

Psaní poslepu

Dnes večer se budu věnovat opět tematice přístupnosti dotykových zařízení pro nevidomé a to především tomu, jak mohou či nemohou nevidomí na těchto zařízeních zadávat text.

jak to funguje zatím

Systémy od Apple i od Googlu mají v podstatě totožný způsob zadávání textu. Nevidomý uživatel jezdí prstem po virtuální klávesnici a je mu čten každý znak, přes který prstem přejede. Pokud chce znak zapsat, stačí prst zvednout. Velkou nevýhodou tohoto řešení je ovšem to, jak jsou některé telefony stavěny. Pokud má člověk v ruce široký telefon, například Galaxy nexus, je psaní, alespoň dle mých zkušeností docela rychlé a komfortní.

V moravském podzemí

V neděli bylo hezky, doma se nám sedět nechtělo a tak jsme vyrazili na sever od Brna, do moravského krasu. Tuto lokalitu jsem navštívil už kdysi dávno, ale stejně jsem si toho moc nepamatoval a tak to bylo skoro, jako bych zde byl poprvé.
Výchozím bodem turistických výletů je zde areál hotelu Skalní mlýn, kde je i velké parkoviště. První zastávkou byl místní fastfood, kde mají mimochodem dosti odporné hranolky, přišlo mi, jako by je právě rozmrazili, byly moučné a měly divnou chuť.
Od skalního mlýna vede asi dva kilometry dlouhá cesta lesem ke vchodu do punkevních jeskyní. Prohlídka se skládá ze dvou částí, ta větší, po souši, vede různě velkými jeskyněmi a jeskyňkami až na dno propasti Macocha, odkud se pokračuje asi 500 M po řece Punkva na lodičkách až ven z podzemí.

Výlet Praha

Povzbuzen návrhy a nápady jedné kolegyně z twitteru tu začnu čas od času sepisovat osobní postřehy z každodenního života. Bude to v sekci personal na tomto blogu, takže kdo se nezajímá o mobily a technologie může číst jen tuhle sekci.
A začnu hned z čerstva čtvrtečně pátečními zážitky z cestování do a z Prahy. Na vlakáči v Brně jsem vždycky velice rád, vždycky když odněkud dojedu, připadám si už skoro jako doma, oficiálně z Brna nejsem, ale po příjezdu na hlavák už se tak vždycky cítím.

Na skok do Drážďan

Cestovat a poznávat nová místa mě vždy bavilo a jen tak bavit nepřestane. A tak jsem včera ráno o půl osmé nasedl do vlaku EC379 a zamířil na pěti hodinovou cestu směrem do nejznámějšího města v Sasku, Drážďan. Druhotným, ale neméně významným důvodem pro mě bylo poznat dalšího člověka z twitteru osobně, Pavlu, která zde už nějaký ten čas žije.
Cestu jsem napůl prospal a napůl pročetl, co jiného se taky ve vlaku dá dělat. Po výstupu na hlavním drážďanském nádraží a chvíli nervozity, zda se najdeme nebo ne jsme vyrazili na rychlou prohlídku města. ...

Už vím proč? Samsung galaxy S3 poslepu, recenze.

V sobotu jsem si z berlínské campusparty přivezl domů nejnovější telefon od Samsungu na týdenní testování, v rámci o2 akce Už vím proč, kdy nějaký telefon testuje postupně řada zájemců a své postřehy pak sepisují do článků a na soc. sítě, hlavně twitter.
V této recenzi se tedy zaměřím na nejnovější smartphone od Samsungu z pohledu nevidomého uživatele. Mám zkušenosti jak se systémem android, tak se systémem IOS, mým primárním telefonem je iphone 4. Spousta lidí se mě ptá, jak je na tom android v porovnání s iphonem z hlediska přístupnosti pro nevidomé a i na tuto otázku se budu snažit odpovědět.

Týden v berlíně - kapitola druhá, zbytek Campusparty

další přednášky

Čtvrtek odpoledne mi zůstane v paměti asi na dost dlouho, přednáška o cyberpunku od izraelské geekgirl, velmi energické a velice extravagantní mi zůstane v hlavě ještě dlouho. Mluvila o filmech, knihách, technologiích, hackování, sci-fi a současnosti. No prostě něco pro mě.
Druhou odpolední přednáškou byla diskuze o budoucnosti audia, která byla ovšem tak špatně technicky zajištěná, že jsem diskutujícím na podiu nerozuměl a celé to bylo strašně únavné, což je ale docela škoda, tohle téma mě docela zajímá.
V pátek začal přednáškový cyklus prezentací od Microsoftu, která jakoby z oka vypadla té české, které jsem se účastnil v březnu. Povídalo se o windows 8, novém dotykovém rozhraní, o způsobu programování aplikací pro tento systém a o spoustě dalších věcí, které mě osobně ale stále nepřesvědčily, že by windows 8 měla být ta správná volba.
dále jsem se zúčastnil prezentace skupiny Internet society, která má za cíl to, aby byl internet stále přístupný, otevřený a svobodný pro všechny. Tohle téma se mi také docela líbilo, spíš jej tedy považuji za dost důležité a zásadní.
O internetu věcí, zajímavé a velice poučné, jak lze propojit obyčejné přístroje a stroje, jako jsou termostaty, meteostanice, ale i auta s internetem a co vše lze pak tímto spojením dosáhnout. Trochu mi to začíná připomínat ony filmy a knihy, o kterých se zmiňovala ta hezká izraelka "viz výše."
Třešničkou na dortu byla prezentace skupinky španělů, kteří zkonstruovali podvodní roboponorku a něco nám o ní přišli říct. Já a kolega jsme navíc dostali možnost hmatové prohlídky s velmi podrobným výkladem, hrozně pěkný zážitek.
Sobotu odstartovala přednáška s názvem Blogging to change the world, kde přednášející na třech konkrétních příkladech ukázala, jak mohou bloggeři pomáhat v šíření autentických informací z takové divočiny, jakou je třeba Sirie nebo Etiopie. Velice zajímavý pohled do úplně jiné společnosti, než na kterou jsme tak zvyklí mi.
Hned poté jsme se přesunuli na přednášku, kde přednášející vyprávěl o tom, jak mají tradiční média vliv na ta nová, zmiňoval se o novinách, televizi, ale také o trendech na twitteru a jak se to vše pěkně motá a proplétá dohromady.
V poledne nastoupil na hlavní podium Sir Tim Berners Lee, zakladatel a vynálezce www. Vykládal o tom, proč si myslí, že by měl být web otevřen všem, o webových aplikacích a jaký je dle něj v nich potenciál a o spoustě dalších věcí.
Poslední a bohužel ne příliš vydařenou přednáškou campusparty pro mě yla přednáška o bbudoucnosti dnešních technologií, opět strašně špatně slyšitelná a zmatečná.

výlety

Čtvrteční noc jsme trávili opět v berlíně,tentokrát v menší skupině, zašli jsme si do tureckého bystra na kebab, někteří na carry vurst a vše zakončili po setkání s další částí CZcampuseros jedním či dvěma vychlazenými pivy.
Pátek byl opět ve znamení cestování, tentokrát jsme se zaměřili na okolí hlavního vlakového nádraží a prošli si i stanici samotnou, no když jsem si stěžoval, že má Praha velké nádraží, netušil jsem ještě, co mě čeká v Berlíně. Zastavili jsme se i na Alexanders platz u televizní věže a hodin, které zobrazují čas v různých světových městech.
Sobotní noc jsme už jen tak procházeli město, někteří ze začátku se zoufalstvím hledali nějaké místo se zásuvkami, po té, co nás vyhnali ze Starbucku, který zavírali. K tomu si dovolím ještě poznámku, na to, jak je Starbuck vychvalovaný tam mají to kafe na mě průměrné a nikdy to nenahradí ten pocit, kdy si uvaříte kafe sami doma v klidu a pohodlí. A nevyhodíte za to čtyři nebo bůhvíkolik eur.
Někteří táhli sobotu nonstop, vozili se metrem a Sbahnem, já osobně jsem to ale ještě s dalšími dvěma kolegy zapíchl kolem třetí hodiny ráno na letišti.

závěr

Campusparty se mi líbila. Dozvěděl jsem se spoustu nových věcí z různých oblastí, které mě zajímají a k tomu jsem si jako bonus jeešt+ě prošel centrum Berlína "foursquare odznak included." Každý den byl jiný, od rána do pozdního odpoledne se pořád něco děloa člověk neměl moc šanci se nějak nudit. Kromě přednášek a výletů mi taky asi v hlavě zůstane spousta zážitků z oblasti jídla, koblihy z dunkin donuts, kebaby a sobotní ochutnávka carry vurstu, které jsou v Berlíně tolik populární.
Sluší se rovněž poděkovat kolegům z výpravy CZcampuseros, kteří nám nevidomým dělali doprovod a i tak obecně pomáhali. Vyjmenovávat je tu všechny nebudu, nerad bych aby si pak někdo říkal, že jsem na něj zapoměl, ale všem vám patří můj dík.
Pavel Ondra

Týden v Berlíně - kapitola první, první dva dny na CPeurope

odjezd a první kroky

O úterku se toho napsat moc nedá, vstávání v šest ráno a přesun na ÚAN Florenc patří k těm méně příjemným částem akce a následná cesta v autobuse, kterou jsem z 90% prospal také zajímavá nebyla. Zato ihned po příjezdu se začaly dít náramně zajímavé věci.
Jakmile jsme vystoupili do horkého berlínského odpoledne, zjistilo se, že se někde ztratily ze seznamu jména účastníků, kteří jeli s výherci O2 soutěže jako doprovod či společnost a tím nastaly velké zmatky u registrací. Popisovat celý proces nemá smysl, výsledkem byly nakonec kartičky pro všechny, které nás opravňují ke vstupu do prostorů CP a slouží i jako pojistka proti krádeži laptopů a netbooků, takže vše dopadlo dobře.
Stanové městečko se nachází ve třech obrovských hangárech letiště Tempelhoff a navzdory mým počátečním obavám, že jsou stany malé a nic se tam nevleze se ukázalo, že po dni plném aktivit je každý tak unaven, že padne a usne téměř okamžitě.

přednášky

A teď k tomu hlavnímu, k programu. Přednášek jsem absolvoval šest, přičemž zmíním zatím jen dvě, které mě zaujaly nejvíc.
Copyright wars - přednášející velice srozumitelně vysvětlil, proč současné autorské zákony přestávají fungovat v dnešním digitálním věku a na pár příkladech áukázal také, proč si dnes raději lidé jdou stáhnout třeba TV seriál nelegálně z torrentu, než aby využili dostupných oficiálních služeb. Je smutné, že si jej nepřišli poslechnout místo nás spíše ti pánové tam nahoře, kteří všechna ta nesmyslná pravidla vytváří. Třeba by konečně pochopili, že výdělek jejich společností závisí především a hlavně na spokojenosti nás, obyčejných komzumentů.
Yossi Vardi Jeden z hlavních speakerů na CPeurope vykládal o tom, jak podle něj nejlépe založit startup, nebo novou firmu. Jde o izraelského investora, který pomáhal s investicemi do společnosti ICQ, takže s tématem určitě má hodně zkušeností. Vše podal velmi zajímavým a místy humorným způsobem a rady, které určitě poslouží novým zakladatelům se často hodily i nám, ostatním lidem. Navíc na mě zapůsobil nejvíce ze všech, svým stylem vystupování a přednesem a to dokonce lépe, než včerejší Paulo coelho.
Jinak jsem během party navštívil ještě keynote zmiňovaného Paula Coelha, přednášku o free softwaru, přednášku slečny o audiopodcastech, mimochodem velmi energická mladá dáma a nakonec jsem si poslechl něco o seskupení berlínských žen, které začaly podnikat v oblasti technologií a sdružily se pod organizací Berlin geekettes.

ostatní a závěr

Včera v noci jsme s ostatními CZcampuseros také podnikli i výlet do Berlína, zastavili se u Braniborské brány na náměstí Podsdammer platz a přes Sony centrum vše završili na druhém náměstí, tentokrát Alexanders platz.
Všeobecně se dá říct, že zázemí je tu fajn, sprchy mají sice studenou vodu, ale na nic jiného si já osobně nestěžuji. Jídlo je dobré, vody dostatek, elektrických a síťových zásuvek je tu až až a všude kolem pobíhá a prochází se spousta stejně technologicky nadšených campuseros, jako jsem já.
Další článek čekejte po zítří, kdy budu mít za sebou další sadu přednášek.
Pavel Ondra

Týden v Berlíně - kapitola nultá, předehra.

Co a proč?

Na začátku prázdnin jsem vyhrál od společnosti O2 CZ dva lístky na Campusparty v Berlíně, festival, který se točí kolem technologií, mobilů, soc. médií, ale i takových věcí jako je astronomie a biotechnologie. Kromě mě se z česka do Berlína na letiště Tempelhoff vypraví ještě dalších asi 200 lidí a také odhadem 10000 nadšenců z celého světa.

Na akci na nás čeká spousta přednášek a konferencí na nejrůznější témata a také se budeme moci poznat s lidmi kteří mají podobné zájmy jako my. Navazování nových známostí a získávání zkušeností, to je hlavní důvod, proč do Berlína jedu. Tím druhým je také to, že bych si rád prohlédl některé pamětihodnosti města a zažil Berlín, jak se říká, na vlastní kůži.

Na co se chystám

Pro představu, o čem Campusparty je, vypíšu zde pár témat, která jsem si z programu během včerejšího dne vybral. Je to seznam čistě osobní a předběžný, není zaručeno, zda se na všechny akce dostanu.

Copyright wars in 21st century - téma je jasné, duševní vlastnictví, autorská práva a vše, co s tímto nanejvýš horkým a aktuálním problémem souvisí.

Podcasting - Pro mě jednoznačná volba, drtivá většina přednášek se soustředí na obrázky, videa a podobně, pro mě jako nevidomého je téma o audio podcastech opět jednoznačná volba.

Internet of things - O tom, jak se internet z počítačů dostává čím dál víc do ostatních zařízení, spotřebičů, automobilů a podobně.

The life of a Cyborg - Přednášející je barvoslepý člověk, který si zkonstruoval elektronické zařízení, díky kterému může barvy místo zraku vnímat sluchem.

Ostatní přednášky budou na témata, jako je rozhraní mezi lidským mozkem a počítačem, výzkum planet podobných zemi mimo sluneční soustavu a spoustu dalších.

Chcete sledovat?

Vlastníte-li účet na twitteru, můžete mé zážitky a postřehy číst přes účet @pavelondra2005

Chcete-li číst přízpěvky od všech čechů na akci, doporučuji opět twitter účet @CZcampuseros a pro přízpěvky ode všech lidí z celého světa sledujte hashtag na twitteru #CPEurope

Pokud twitter nemáte, můžete číst blogové přízpěvky na adrese www.czcampuseros.eu

Čeští účastníci jsou na twitteru velmi plodní a tak se určitě dočtete spoustu zajímavých věcí. Spousta z nás, včetně mě bude samozřejmě i blogovat na web, takže pokud vás Campusparty zajímá, nebudete určitě o nic ochuzeni.

Netřeba dodávat, že hodně lidí bude určitě používat ke sdělování svých dojmů i služby instagram, spousta uživatelů dnes razí heslo, obrázek vydá za tisíc slov a nepochybuji, že hashtag na instagramu #CPEurope bude pro fotonadšence rovněž velice bohatým zdrojem informací.

Závěr

Těším se do Berlína, dozvím se spoustuzajímavých věcí, doufám, že potkám zajímavé lidi a rovněž bych rád při poznávání krás německé metropole získal městský odznak na geolokační službě foursquare, po Pařížském můj druhý v pořadí.

Takže čtěte twitter, blog, koukejte na instagram a v příštím přízpěvku doufám již z Berlína naviděnou.

Pavel Ondra

Spectu - interaktivní jídelní lístky i pro nevidomé

Představte si následující situaci: Nevidomý člověk si chce zajít na oběd do restaurace a zrovna není po ruce vidící kamarád, přítel/přítelkyně. V této situaci nemá moc možností, jak se dostak k nabízeným pokrmům a nápojům v jídelním lístku. Je tu sice možnost, že restaurace má svůj jídelníček vystavený na webu anebo si jej dotyčná osoba může nechat přečíst od někoho z obsluhy v restauraci.

Spectu - možná revoluce

Co kdyby ale existovala možnost, objednat si v restauraci bez asistence jakékoliv vidící osoby přímo od stolu? Řešením se v budoucnu možná stane aplikace Spectu, určená pro tablety Apple ipad, vyvíjená zde v české republice.

V každém ipadu je totiž již od základu zabudovaná technologie, která umožňuje nevidomým tablet plně ovládat za pomoci sady speciálních dotykových gest. Když jsem tedy o projektu Spectu zaslechl, hned první věc, která mě napadla byla, zda by bylo možno na ipadu i aplikaci Spectu za pomoci technologie pro nevidomé plně ovládat.

A funguje to?

V zásadě se dá říct, ano, funguje to. Půjdeme-li ale trochu do hloubky, zjistíme, že to zas tak jednoduché není. Nebudu zde zabíhat do detailů, řeknu jen tolik.

Prohlížení jídelního a nápojového lístku je možné a vybrat z něj určenou položku a tu zaplatit také lze. Ovládání ale není tak pohodlné, jak bych si přál. Některá gesta odečítače pro nevidomé nefungovala jak měla a došlo i k situaci, kdy, aniž bych si všiml se mi aplikace z ničeho nic přetočila do režimu landscape "ipad na šířku".

Nejde ale o vysloveně chybu aplikace, spíše jde o to, že vývojáři si od začátku neuvědomili, že by aplikace mohla být použitelná i pro nevidomé. To se ale, vypadá to, od včerejška změnilo a pokud se vše bude ubírat správným směrem, je tu reálná šance, že si nevidomý v restauracích budou moci objednávat a platit jídlo bez vidící pomoci velmi pohodlnou a jednoduchou cestou.

Závěr a video

I přes to, že je aplikace teprve v začátcích, co se týče ovládání pro nevidomé, ji již teď lze použít. Aby jste mi věřili, že to opravdu funguje, přikládám zde odkaz na video, které jsme včera s pány ze Spectu natočili.

Spectu - interaktivní jídelníčky na ipadu i pro nevidomé

Na konec bych chtěl poděkovat Jakubovi Šumanskému a Tomáši Zalužanskému ze Spectu, že o problematiku přístupnosti pro nevidomé projevili zájem a že byli ochotni aplikaci předvést a případné problémy i řešit. Určitě se těším na další vývoj a pokud se něco změní, budu o tom opět něco psát.

Pavel Ondra

Západní čechy autemi pěšky.

Západní čechy autemi pěšky. Aneb co vše jsem stihl kromě filmového festivalu.

V tomto článku bych se s vámi rád podělil o zbytek zážitků, které jsem měl během minulého týdne, kdy jsem cestoval po západních čechách, konkrétně po Karlovarském kraji.

V úterý ráno jsme vyrazili autem s naší známou z Kynšperka nad Ohří. Naším cílem byly Františkovy lázně, se zastávkou na motýlí farmě poblíž.

Motýlí farma je spíše pro vidící lidi, já z ní moc neměl, tedy neříkám, že by se kamarádka nesnažila mi všechny různé druhy motýlů co nejdetailněji popsat, takže aspoň trochu jsem představu měl. Jedinou zajímavostí byl tak nedávno pošlý motýl, kterého jsem si mohl v klidu prohlédnout, no poněkud morbidní, ale je nutno podotknout, že místní zřízenkyně byla dost ochotná, zřejmě s nevidomými návštěvníky nějaké zkušenosti už měla.

Z motýlí farmy jsme zamířili rovnou do centra města Františkovy lázně. Prošli jsme se po kolonádě a po parku a cestu jsme završili u pramene Sv. Františka a u jeho sošky. Ta byla již notně ohlazená, traduje se totiž, že pokud se žena dotkne jistých nejmenovaných partií sošky, přinese jí to plodnost a pěkné zdravé dítě. Nakonec jsme výlet zakončili v malé kavárně na lázeňské kolonádě.

Odpoledne jsme z Františkových lázní zamířili na zříceninu hradu Hauenštejn "Horní hrad", kde tou dobou zrovna probíhalo umělecké sympozium. Na hradě chvíli pršelo, chvíli svítilo slunce a všude bylo plno umělců a umělkyň, tvořících z různých materiálů spoustu zajímavých věcí. Byly zde sošky ze dřeva, malovalo se zde na kameny a všude bylo slyšet spoustu bouchání a ťukání jak se tvořilo a tvořilo. Pokud jde o hrad samotný, říkám na rovinu, že jsem zažil již lepší. Pojem zřícenina zde platil doslova a do písmene a pokud by mi průvodkyně neukázala hradní cimbuří a nevytáhla nás na věž, vůbec bych nepoznal, že jsem na hradě, spíš to tam připomínalo dosti chaotické staveniště. Ale díky výše zmiňované výstavě se mi přece jen prohlídka docela líbila.

Pátek, druhý den, který jsem strávil jinde než na filmovém festivale jsme cestovali tentokrát na druhou stranu a to do Mariánských lázní. Zde stojí za zmínku zpívající fontána, která každou hodinu hraje nějakou skladbu a přitom podle ní stříká voda. Jinak jsme ve městě už nic zajímavého nepotkali a tak jsme zamířili na nedaleký kopec, kde se nachází park Boheminium, ve kterém jsou umístěny miniatury staveb z celého česka. Jde především o hrady, zámky, věže a rozhledny, ale hned na okraji parku stojí například i miniaturní nádraží s vláčkem na elektřinu. Některé modely byly za plotem a přístup k nim možný nebyl, ty , které ohrazené nebyly jsem si ale mohl docela pohodlně prohlédnout. Mít možnost zjistit, jak ve skutečnosti vypadá třeba takový Karlštejn je zážitek k nezaplacení.

A z Boheminia jsme doslova a do písmene seběhli zpět k autu. Někoho, už nevím koho napadl šílený nápad, zvolit místo asfaltové cesty travnatý svah, určený pro koloběžkáře, docela prudký a dlouhý, divím se, že jsme si po cestě nerozbili ústa.

A to bylo vše, popisovat tu, jak jsme nakupovali v Tescu opravdu nebudu. Týden v karlovarském kraji utekl jako voda. Vše se vydařilo, vše jsme stihli a viděli zas další kus naší republiky. Pavel Ondra

Vary, den druhý

Pokračujeme reportem ze včerejška, čtvrtka 5. července o mých zážitcích z karlovarského festivalu "KVIFF"

Ráno jsme zjistili s překvapením, že navzdory našim plánům se nám nějak ještě podařilo zachránit jednu vstupenku na film a tak jsme místo plánovaného odjezdu až někdy ve tři vyrazili do města filmu, lázní a rusů již v jedenáct. Ihned po příjezdu jsme již s jistotou o směru cesty zamířili k Termalu. Během cesty jsem se stačil domluvit s Kubou z Chomutova "@fremycz", který na mě čekal v internetové kavárně Metro, kterou spravovali mladíci z českého Microsoftu.

Máma šla na film Poslední krok a my s Kubou jsme seděli v relativně příjemně klimatizované kavárně a povídali si. Kuba mezi tím ještě zkoušel soutěž sejmul mě windows phone, ale o tom určitě poví víc ve svých článcích.

Ve čtyři pak přišel sraz Kv pijatika, organizovaný místními twitter nadšenci. Sešli jsme se ve Smetanových sadech u květinového data, rozsadili se do prostoru na trávník a debatovali jsme, povídali, řešili vše možné i nemožné a do toho se fotili a dělali spoustu dalších věcí. Podle prezenční listiny se na srazu údajně sešlo něco kolem čtyřicítky twitter nadšenců z celé republiky. Dešťová přeháňka asi po hodině pijatiku rozehnala do všech směrů, do pizzerie, do baru a některé, včetně mě i do správkárny mobilů, kde pracuje jeden z místních.

Tím tak nějak neoficiálně zkončila oficiální část pijatiky. Kolem půl sedmé jsem se na základě check-inů několika lidí na foursquare přesvědčil o tom, že se bude opakovat nejspíše situace ze středy a že se neoficiální twitter session opět završí v F-baru v patře hotelu Termal. A vzkutku tomu tak bylo, sesedli jsme se u dvou stolů, pili jsme a povídali a dobrou vůli při tom měli, jak praví jedna známá pohádka.

Na závěr by se slušelo poznamenat, že pro mě KVIFF nebyl ani tak o filmech, jako spíš o poznávání lidí. Za ty dva dny jsem jich naživo poznal opravdu dost. Vyjmenovávat je tu všechny nebudu, ale za všechny mohu určitě zmínit Honzu "@hukkv", Davida "@davidgrudl", Kubu "@unreed" a Michelle "michelle_lskt". A samozřejmě opět bylo velmi milé setkání s Kubou V "@fremycz" a Ivanem "@codeas", které už jsem znal z dřívějška. Všem dík za fajn setkání a zase nělkdy naviděnou "čti naslyšenou."

Pavel

Poznámka: jména v závorkách jsou twitter přezdívky

Vary, den první

Včera jsem se konečně po mnoha letech, kdy mi vše nevyšlo, jak bych rád, dostal na filmový festival v Karlových varech "dále již jen KVIFF." Zde přináším krátký report z prvního dne z mého, trochu odlišného pohledu.

Už v pondělí jsem si u hotelu Termal vyzvedl třídenní festival pass, držitelé průkazu ztp a ztp/p mají na tuto kartu docela velkou slevu. Na včerejšek jsem měl vyhlédnuté dva filmy, Lawčrence z Arábie a snímek Příliš mladá noc. Pro to, abych si zarezervoval příslušné vstupenky jsem už byl v úterý ráno v sedm hodin vzhůru a odesílal rezervační SMS... a modlil se, aby už nebylo příliš pozdě. Štěstí přálo a oba snímky jsem si úspěšně zarezervoval.

Středeční ráno bylo takové všelijaké, na obloze se to honilo, chvíli svítilo slunce, chvíli zas ne. U hotelu Termal byla již před osmou pěkná fronta, není divu, Lawrence z Arábie byl jedním z vrcholů celého KVIFF. Popisovat film tu nebudu, na to si možná vyšetřím prostor v samostatném blogpostu, byl výborný, velkolepý, epický... a šíleně dlouhý. Čtyři hodiny utekly ale velmi rychle a my byli najednou z velkého sálu hotelu Termal venku a začali se rozkoukávat, cože se to v těch Varech kromě promítání filmů vlastně děje.

Přímo u Termalu je spousta stánků s občerstvením a pitím. Kromě bageterie je zde taky koktejl bar a minimálně dva stánky s grilovaným masem a spoustou dalších pochutin podobného druhu. Pivo a ostatní chlazené nápoje jsou samozřejmostí. A na ulici T. G. Masaryka je toho taky spoustu, mekáč, kafebar Perla atd atd.

Po rychlém občerstvení se jsme se jen tak procházeli, než jsme se kolem třetí potkali s kolegou z twitteru "@hukkv". Ten nám pak udělal doprovod při prohlídce města, kolonády s vřídly, předváděčky audi a domu české televize.

A poté, co nám akýsi slovenský chalan oznámil, že film Příliš mladá noc je "volaký čudný" jsme zbytek večera strávili v F-baru v Termalu ve společnosti několika dalších známých z twitteru "Michelle, David a pár dalších".

Toď mé krátké postřehy z prvního dne, na dnešek máme naplánovaný film Poslední krok a od čtyř hodin twittersraz ve Smetanových sadech.

Pavel Ondra

Jak superhrdinové rozbíjeli huby.

Avengers/mstitelé

Avengers jsou film, který vydělal balík dolarů a hodně se o něm mluvilo. Z těchto důvodů a pár dalších jsem jej zhlédl i já. Zde jsou mé dojmy z tohoto jarně letního trháku.

O čem to je?

Na zemi přijde zlý chlápek, jmenuje se Loki, je to syn všeotce Odina z planety Azgard. Loki šlohne pozemšťanům jakousi energy hračičku, která se jmenuje teserakt, umí otvírat červí díry a spoustu dalších užitečných věcí. Teserakt potřebuje pro své nadřízené, zlé hajzlíky, kteří jsou z paralelního vesmíru, chtějí zničit ten náš a jmenují se... Čitóry, blbější jméno už tu dlouho nebylo.

To celé se nelíbí pozemšťanům ze supertajné organizace S.H.I.E.L.D. Ta proto najme partičku podivínů, aby Lokiho zničila. A mezi tím ještě na zemi přicestuje Thor, Lokiho božský bráška a chce mu rovněž zabránit v použití teseraku a taky rozbít ústa.

Celé je to vlastně vyvrcholením několikaletého snažení studia Marvell. Nejdříve tu byly samostatné filmy o jednotlivých hrdinech, Ironman, Thor, Hulk a kapitán Amerika a ty všechny teď Mar vell smíchal dohromady v Avengers aby bojovali proti Lokimu a jeho mimozemským kumpánům.

Mé dojmy

Hned na úvod se sluší říct, že tohle dílko má cenu jen v kině nebo na něčem, co má prostorový zvuk. Audio zpracování dopadlo na jedničku a kazí ho jen příšerný dabing některých postav, ke kterému se dostanu až později. Hudba je taky docela povedená, i když Alan Silvestry složil už i lepší soundtracky a třeba takový samostatný film Thor měl soundtrack o hodně lepší.

Pokud jde o příběh jako takový, je to celé velice jednoduché, nemusíte u toho přemýšlet a můžete se jen kochat dokonalým zpracováním a v případě vidících diváků i 3d efekty. Byl jsem zvědav, jak se podaří spojit dohromady charaktery všech postav do jednoho celku. V samostatných filmech charaktery hlavních postav vynikly dokonale, tady to bohužel u některých dopadlo trochu hůř. Pominu-li příšerný dabing, jedna půlka týmu mě nadchla a ta druhá zklamala a naštvala.

Božský Thor mlel celou dobu jen o cti a počestnosti a mezi tím někomu sem tam rozbil hubu.

Kapitán Amerika byl něco podobného, ale naštěstí nepůsobil tak divně jako Thor a měl i pár silných chvilek. Zrovna jeho roli hodnotím jako jednu z těch lepších.

Druhým příjemným překvapením byl Tonny Stark alias Ironman. Ten měl nejvíce povedených hlášek z celého filmu a působil na mě úplně stejně jako v samostatném filmu. Dostal taky na plátně nejvíc prostoru, alespoň to tak na mě působilo.

No a nejhůř ze superhrdinů dopadl zelený Hulk. Ve filmu měl jen pár chvil, tedy nepočítám-li finále, kde všichni dohromady bojovali. Na začátku řekne pár divných věcí, pak záhadně v půlce filmu zmizí a ještě záhadněji se na konci objeví.

A zbytek postav už je jen křoví. Je tu plukovník, ruska co umí velice pěkná bojová umění a pár dalších včetně jednoho generála. Nesmím zapomenout ani na Lokiho, který je ovšem tak divný, úchylný a nevkusný, že se mi o něm ani mluvit nechce. Nejhorší záporák, jakého jsem kdy potkal.

Když mluvíme o výkonech herců, musím zmínit i český dabing. Ten dopadl dosti podprůměrně. Dabéři, kteří dabovali v samostatných filmech namluvili hlavní postavy i zde. Kapitán Amerika a Ironman dopadli dobře. Taktéž i generál a plukovník. Zato Thor, Loki a Hulk poslali celý dabing do horoucích pekel. Thor šíleně přehrává a jeho hlášky působí tak uměle a nepřesvědčivě jak to je jen možné. Hulk zase mluví tak, jako by buď spal, hulil nebo četl to co říká z papíru. A Loki? Ten jednak pořád mluví strašně potichu a druhak se snaží být tak zlý a přesvědčivý, až to vyvolává dojmy právě opačné. Působí, jako by vyšel z ústavu pro choromyslné, podobně jako dříve zmiňovaný Hulk. Podotýkám, že jsem neviděl film v originále, takže nevím, nakolik se dabing podobá anglickým hlasům, při nejbližší příležitosti to ale hodlám zjistit.

Závěr

Film není špatný. Všechny filmy o superhrdinech z komixů od Marvellu se zde spojily do jednoho docela zajímavého celku. Měl jsem trochu strach, zda se podaří zkloubit všechny ty odlišné charaktery dohromady. Až na pár vyjímek "divný Hulk" se to podařilo docela dobře. Příběh dopadl taky tak, jak jsem čekal, je to takový film, který mi připomíná nějakou videohru. Jednoduchá zápletka a zajímavé audio a vizuální efekty, nic na veliké přemýšlení, ale spíše na pořádnou zábavu v těchto letních vedrech. Takže pokud se nudíte a nevíte co by, jděte na to určitě. A doporučuji v originálním znění, pokud nechcete trpět.

PS: Z výše zmíněného vyplývá, že pro nevidomého není vůbec těžké film pochopit, buď se mlátí, střílí nebo mluví. PS2: Závěrečná bitva s loděmi ufounů je fakt pastva pro uši. Pavel Ondra

Sněhurka a lovec - Snow white and the huntsman: divácká recenze

Sněhurka a lovec - pohádky je konec.

Když jsem poprvé zaslechl, že se mají letos do kin dostat dvě verze stejné pohádky o Sněhurce, nevěřícně jsem si zaťukal na čelo a pokračoval jsem dál... více se už v Holiwoodu určitě zbláznit nemohli. No, pak jsem si v jedné slabé chvíli přečetl, že v té druhé sněhurce, v té, která půjde do kin později a jmenuje se Sněhurka a lovec "Snow white and the huntsman", budou hrát docela zajímaví herci a že by to neměla být ta pohádka, jak ji známe, ale její drsnější a dospělejší upgrade. Pak přišel první trailer a já zjistil, že by to zas tak špatné být nemuselo... a pak už jsem najednou byl v kině a film začínal.

O čem to je?

Samozřejmě o Sněhurce, zlé královně a myslivci/lovci "huntsman anglicky lovec." Zápletka je docela zajímavá, i když trochu ujetá. Zlá královna nejprve přitáhne na hrad, kde žije sněhurka s armádou a nechá se záměrně porazit. Pak svede krále, kterému již dřív zemřela manželka "sněhurčina matka" Při milování krále zabije, vezme si jeho trůn a za pomoci svého taky trochu úchylného brášky obsadí hrad a pak i celé království. Jo a mezi tím stačí Sněhurku zavřít do věže.

Pak je najednou Sněhurce osmnáct a královnino kouzelné zrcadlo jí poradí, že aby byla stále krásná a taky mocná, musí sněhurce vyříznout srdce a to si dát k obědu. No sněhurka mezitím zdrhne, královna za ní pošle do lesa myslivce, kterého kvůli tomu ještě docela nechutně vydírá, myslivec sněhurku nezabije, ale zachrání a společně zdrhnou před královnou a jejím, již dříve zmiňovaným úchylným bráškou.

Do toho všeho se ještě objeví Sněhurčin přítel z dětství, princ William a partička trpaslíků, zde rozuměj vyhnanců a psanců.

Když královna Sněhurku otráví otráveným jablkem, chce ji William "princ z pohádky" polibkem oživit, tak jak to všichni známe. Někde ovšem došlo k chybě, oživení se nepovede. Pak na scénu nastoupí myslivec, který se během filmu do královské dcerky zamiloval, má před její rakví strašně dlouhý a dojemný monolog, Sněhurku políbí a hopla... ona vstane, ožije, shromáždí všechny kdo bojují proti královně a jde jí rozbít držku. A to je celé.

moje dojmy z filmu

Z výše zmíněného asi každý pochopí, že příběh je opravdu docela jiný. Není to ten příběh, který nám četly mámy před spaním. Na druhou stranu, dle slov režiséra jde o verzi příběhu, tak jak ji původně sepsali bratři Grimmové. Nevím na kolik je to pravda, ale při nejbližší příležitosti si originál někde vyhledám a porovnám.

Mě osobně ale spíš vyhovuje ta verze, kterou jsem znal už jako dítě. Ne tedy, že by tahle Sněhurka byla špatná, ale udělat ze Sněhurky, myslivce a prince milostný trojúhelník je docela divné. Stejně tak zvláštní a trochu ujeté mi přišlo závěrečné převtělení křehké Sněhurky do role vůdkyně armády s plamennými proslovy, které mi nepřišly vůbec dojemné, spíše docela úchylné a směšné.

O proti tomu královna byla docela ucházející, Charlize Terron jsem v tomhle filmu potkal vůbec poprvé a musím říct, že tu duševně chorou královnu posedllou krásou a mocí zahrála fakt výborně. Jednu chvíli ječí jak pominutá, v příští chvíli se málem zhroutí z toho, že ji její bráška zklamal. Nevyrovnaná a tudíž nepředvídatelná.

A nakonec je tu myslivec. Přiznám se, že Chris Hemsworth se mi více líbil jako bojovník s kladivem ve filmu Thor. Tady je to týpek, co se umí ohánět pěstmi, rád se napije a na mě osobně působí jako totální buran. A to, že je to nakonec on, kdo oživí Sněhurku je podle mě docela zvláštní a nevkusné.

Filmu ale rozhodně nelze nic vytknout po technické stránce, zvuk je na jedničku a i soundtrack je z těch vydařenějších. Celé jsem to viděl v kině, s titulky, které mi samozřejmě četl vidící doprovod. Spoustě jsem toho ale rozuměl i bez českých titulků, i když samozřejmě ne všemu. Třeba myslivec mluví v originále tak šišlavě a nezřetelně, že mu rozumíte s těží jedno nebo dvě slova. To samé platí o trpaslících, kteří mluví nějakým nářečím angličtiny, které je tak zkomolené, že s porozuměním taky mohou být docela problémy.

Závěr

Osobně se mi Sněhurka docela líbila. Rozhodně to ale nebylo kvůli nějak extra propracovanému a duchaplnému příběhu. Zaujme spíše jednotlivými scénami, než příběhem jako celkem. Kladně hodnotím také technické zpracování. Nemyslím ovšem, že to je film, který by jste chtěli viidět víc než jednou.

Pavel Ondra

All new foursquare - foursquare v novém.

Dnes v průběhu dne byla sociální síť foursquare aktualizována na verzi 5.0 a to jak verze pro android, tak i pro IOS. Změn se dočkal i web, ale o tom tenhle článek není, jelikož webové rozhraní vůbec nevyužívám. Zaměřím se tedy hlavně na přístupnost verzepro IOS a krátce se zastavím i u aplikace pro android.

IOS

Hlavní okno se dočkalo velkých změn. Po spuštění vás do očí uhodí zcela přepracované rozhraní. Tlačítko check-in bylo přesunuto ze spodní části do pravého horního rohu. Vlevo od něj se nachází ještě tlačítko pro otevření seznamu oznámení a úplně vlevo v rohu je pak logo aplikace.

Ve výchozím stavu se v hlavním okně zobrazuje seznam vašich přátel a to, kde se naposledy checkovali. K jednotlivým položkám však přibyla dvě tlačítka. První tlačítko comment slouží, jak už jeho název napovídá k okomentování check-inu a druhým, s názvem like můžete check-in olaikovat stejně, jako se laikují události v ostatních sociálních sítích "je vidět, že foursquare tomuto trendu prostě neodolal." Tlačítka comment a like mě osobně příjdou na hlavní obrazovce zbytečná, dle mého názoru přizpívají k větší nepřehlednosti hlavního okna. Úplně by stačilo jedno tlačítko, po jehož odklepnutí by se dal check-in laikovat a komentovat.

Dále také v seznamu přibyly ostatní aktivity, které souvisí s výše zmíněným komentováním a laikováním. Když někdo olaikuje nějaké místo, je i to v seznamu aktivit vidět. To samé platí o situaci, když někdo přijme něčí přátelství, i tato aktivita se v seznamu objeví. Tohle považuji za dosti nešťastné, přehlednost aktivit se tak zhoršuje.

Pokud jde o samotné checkování, do okna s nejbližšími místy přibylo i mapové zobrazení, které může být užitečné pro vidící osoby. Naštěstí při procházení okna pomocí odečítače ničemu nevadí.

Po výběru místa pro check-in se dočkáme dalších změn. Tlačítko check-in pro potvrzení checkování se nachází opět v pravém horním rohu. Přímo pod ním je tlačítko pro zobrazení detailů o daném místě, které je bohužel nepopsané, takže jsem ze začátku vůbec nevěděl, k čemu slouží. Jinak se na obrazovce nachází už jen editační pole pro zapsání poznámky k check-inu a tlačítka pro pořízení fotografie a taktéž tlačítka pro zapnutí či vypnutí sdílení check-inu na ostatní sociální sítě, "twitter a facebook."

Tohle uspořádání se mi líbí více, než v předchozích verzích, informace o místě nezabírají obrazovku a vše je mnohem přehlednější. Pokud se nechci checkovat, ale chci s místem jinak pracovat, "číst a psát tipy, zjistit kdo je mayor, laikovat či uložit místo, do todo seznamu apod." mohu tak učinit pomocí výše zmíněného nepopsaného tlačítka.

Co mě štve ale hodně, je zrušení záložky lists na hlavní obrazovce. Do této chvíle jsem nezjistil, kam se přesunul přehled seznamů, které sledujete a dost mi to vadí, jelikož jsem v poslední době seznamy začal dosti využívat. Rovněž záložka explore pro hledání míst určitých kategorií se dočkala přepracování a totálního znepřehlednění.

Takže sečteno a podtrženo: Checkování se zpřehlednilo, do hlavního okna s aktivitami přátel přibylo spoustu nepořádku a smetí a kategorie explore a lists se staly po upgradu naprosto nepoužitelnými.

android

K android aplikaci toho mám jen málo co říct. Tlačítka like a comment na hlavní obrazovce jsou za použití trackpadu nenalezitelná, totéž platí o tlačítku pro další aktivity v okně daného místa. Checkovat se lze a prohlížet aktivity ostatních taktéž. Majitelé androidu ve verzi 4.0 budou mít s aplikací možná více štěstí, na dotykovém displeji bude možná s aplikací jednodušší pracovat.

Pavel Ondra

v útrobách jednoho iphonu

Dnes vám představím v krátkosti aplikace, které si našly cestu do mého telefonu. Tento článek tak můžete brát jako takové vodítko, pokud sami nevíte, co do telefonu nahrát a proč to tam nahrát. Zároveň je to přehled aplikací, které jsou více či méně přístupné pro nevidomé uživatele zařízení se systémem IOS

Nástroje

Aplikace v češtině

Taková odnož appstore, ve které však najdete pouze aplikace, které vznikly v Česku či na slovensku. Aplikace je samozřejmě také v češtině a její rozhraní je jednoduché, srozumitelné a pro nevidomého plně přístupné.

Dictation

Dragon dictation je nástroj pro zadávání textu do telefonu pomocí hlasu. Aplikace je česky a rozumí i diktované češtině. Ze začátku má s porozuměním problém, ale čím víc na ni budete mluvit, tím lépe jí rozpoznávání hlasu půjde. Rozhraní je opět přístupné i pro nevidomé uživatele, není ovšem tak intuitivní a jednoduché, jak by být mělo.

Sociální sítě

twitter

Klient pro sociální síť twitter. Aplikace je v angličtině. Je jednoduchá a snadno použitelná. Jediný její problém je poněkud nelogické uspořádání částí twitteru, třeba odesílání a přijímání přímých zpráv je schované někde, kde bych ho na první pohled nečekal, přitom tahle funkce by měla být vidět ihned na hlavní obrazovce. Co se týče přístupnosti, až na nelogické uspořádání některých částí "viz výše." je aplikace kompletně ovladatelná s odečítačem.

Getglue

Klient pro sociální síť, kde svým přátelům dáváte vědět na jaký film či seriál se díváte, či co čtete nebo jakou hudbu posloucháte. Filmy, seriály a vše ostatní můžete hodnotit, procházet žebříčky a číst k nim recenze. S přístupností pro nevidomé je to tu trochu horší, spousta tlačítek je nepopsaných či špatně pojmenovaných. Pokud ale aplikaci budete chtít využívat, lze se naučit orientaci v ní a nepopsaná tlačítka potom zas tak nevadí.

Linkedin

Klient pro sociální síť, která je zaměřena na vyhledávání profesí a povolání, je určena pro ty, kdo nabízí či hledají práci. Aplikace je přístupná stoprocentně, všechna tlačítka jsou popsána a veškerý obsah je odlišen správně nadpisy.

Facely HD

Klient pro facebook, lze číst a psát statusy, prohlížet informace o přátelích či psát přes vestavěný chat. Hodně tlačítek je bohužel neozvučených, takže například dodnes nevím jak něco olaikovat či okomentovat.

foursquare

Na mém iphonu nejčastěji spouštěná aplikace. Zobrazuje polohu vašich přátel ze sítě foursquare. Umožňuje prohlížet seznam míst ve vašem okolí nebo vyhledávat místa podle názvu či typu "zastávka, restaurace, kavárna" Pokud na foursquare žádné přátele ne máte, stále můžete aplikaci využívat pro obecnou orientaci ve vašem okolí, či při návštěvě cizího města pro vyhledání nejbližšího místa kam na oběd. U restaurací a podobných zařízení můžete samozřejmě zobrazovat tipy ostatních uživatelů z celé sítě či psát vlastní. Pokud chcete, můžete k textovému tipu přidat i fotku. Velmi užitečnou funkcí jsou tzv. listy/seznamy, které obsahují roztříděná místa. Například list pivovary od poznejbrno.cz pomůže každému, kdo chce najít v Brně nejbližší pivovar. Při cestování do cizích měst se pak mohou hodit seznamy s pamětihodnotnostmi, či zajímavými místy. V metropolích, jako je Praha, Paříž či Londýn se pak můžete při orientaci opřít o list 4sq cities, který vám zpřístupní nejzajímavější místa daného města pro turisty. Pokud navíc zvládnete ze seznamu 4sq cities projít daný počet míst "Paříž měla pět míst podmínku", získáte speciální virtuální odznak pro dané město. Aplikace je plně přístupná pro nevidomé uživatele, v celém roznhraní je snad jen jedno nepojmenované tlačítko.

Videa a TV

simple TV

Aplikace pro příjem českých TV stanic. Obsahuje kanály čt1, 2, 4, 24, Nova, Novacinema, Barandov, Óčko, Prima familly a Prima cool. Jedinou podmínkou je, aby byl telefon připojen na vi-fi nacházející se v české republice. Přístupnost je stoprocentní a já osobně jsem se do téhle aplikace velice zamiloval.

ČT4 a ČT24

Aplikace pro čtení zpráv a živé sledování kanálů české televize. Rozhraní je jednoduché a přehledné, odečítač pro nevidomé zde mluví všude a s přístupností tedy není žádný problém.

Ivysílání

Aplikace pro prohlížení archivu české televize. používání je jednoduché, s přístupností jsou bohužel trochu problémy, pár důležitých tlačítek má poněkud zmatené popisky. Nicméně procházení pořadů a jejich případné přehrávání s odečítačem možné je.

IMDB

Aplikace pro procházení obsahu na serveru imdb.com. Lze vyhledávat podle všemožných kritérií, u vyhledaných filmů či seriálů lze prohlížet informace, spouěštět trailery, či procházet fotografie. Oblíbené snímky či seriály si můžete uspořádat do vlastních seznamů, můžete z aplikace také přímo jednotlivá díla hodnotit, či procházet hodnocení ostatních.

audio

Shazam

Aplikace dokáže detekovat písničku z rádia nebo jiného zdrojea zobrazit vám její název a interpreta. Stačí namířit telefon na hrající rádio, stisknout tlačítko a po chvíli máte výsledek. Přístupnost je stoprocentní, všechna tlačítka jsou popsána a rozhraní je jednoduché na orientaci.

Iradio

Oficiální aplikace českého rozhlasu. Můžete přehrávat veškeré stanice ČRO a to v nízké i vysoké kvalitě. U každé stanice vidíte i jaký pořad aktuálně běží a jaký bude ten následující. Přístupnost je opět docela v pořádku, jen některá tlačítka mají místo českých popisků názvy v angličtině.

Iaudioteka

Aplikace pro procházení a nakupování z portálu www.audioteka.cz. Zakoupené audioknihy lze v aplikaci samozřejmě přímo přehrávat. Bohužel při vývoji bylo na přístupnost myšleno asi jen okrajově, spousta prvků je ohlašována s polskými popisky, což je asi způsobeno tím, že původní audioteka vznikla nejspíš v Polsku.

Tune in radio

Přehrávač internetových rádií z celého světa s možností procházení dle typu stanice "hudba, sport, zpravodajské", či podle země. Stanice lze uložit do seznamu oblíbených a program umí i vyhledávání rádií dle názvu. Přístupnost je stoprocentně bv pořádku, všechny prvky jsou popsány správně, i když při lokalizaci aplikace do češtiny se na některá tlačítka tak trochu asi pozapomělo a jsou v angličtině.

komunikace

IM+ pro

Aplikace pro odesílání a přijímání chatových zpráv v ránci sítí facebook, gmail, yahoo, msn a skype. Rozhraní je přehledné, lokalizované do češtiny a plně přístupné. Jde o stejný program IM+ který je velmi oblíbený mezi nevidomými uživateli telefonů nokia.

skype

Oficiální skype klient pro iphone. Program je jen v angličtině. Umí to samé, co skype pro ostatní platformy. Stejně jako jiné verze tohoto klienta, je i skype pro iphone plně přístupné s odečítačem.

služby

Zlatestranky.cz

Telefonní seznam, obsahující databázi lidí a firem v české republice. Lze vyhledávat podle jména a místa. Místo lze zadat ručně nebo využít možnost geolokace. Výsledky samotné lze pak zobrazit v seznamu "vhodné pro nevidomé" nebo přímo na mapě dané oblasti, vhodné pro např. řidiče. Rozhraní je plně ovladatelné s odečítačem a všechna tlačítka jsou ozvučena.

nocnistranky.cz

Aplikace od european directory, kteří vytvořili i zlatestranky.cz. Tato obsahuje databázi restaurací, kasin, barů či podniků pro erotikychtivé. Vyhledávat lze opět podle názvu nebo podle místa, opět s využitím geolokace. Opět je aplikace plně přístupná s odečítačem.

chcitaxi.cz

Poslední aplikace od european directory, obsahující databázi taxislužeb v celé ČR Po zadání jména či určení polohy zobrazí seznam výsledků se jménem taxislužby a kontaktem na ni. Lze opět využít zobrazení v režimu mapa. Víc toho aplikace neumí, ale nic víc ani umět nemusí. Je jednoduchá na ovládání a zvládne ji každý.

Martinus.cz

Novinka od knihkupectví Martinus. V aplikaci můžete prohlížet katalog knihkupectví, vyhledávat v něm a přímo z telefonu můžete zboží rovnou nakupovat. Zboží lze vyhledávat i pomocí vestavěné čtečky čárových kódů. Aplikace je přístupná s odečítačem, leč některá tlačítka jsou chybně popsána a při procházení obsahu katalogu je v textu poznat absence nadpisů, což poněkud stěžuje orientaci.

edatart

aplikace pro prohlížení a nakupování v eshopu obchodní sítě datart. Opět vše roztříděno do kategorií. Lze i vyhledávat či využít čtečku čárových kódů. Pokud máte na edatartu účet, můžete i nakupovat, leč při zapnutém odečítači tato funkce bohužel nefunguje a aplikace vždy spadne. Až na tento nedostatek je však aplikace plně přístupná a je lehce ovladatelná.

heureka.cz

Známý srovnavač cen dorazil i na iphone. Aplikace umí vyhledávat dle kategorií, názvu nebo pomocí přečtení čárového kódu. Bohužel opět zde platí, že je spousta popisků u tlačítek v angličtině, alespoň pro odečítač. Jinak je ale přístupnost v pořádku.

lunchtime.cz

Služba umí vyhledat buď podle názvu či podle místa nejbližší restaurace a zobrazit u nic aktuální nabídku denních meny. Své oblíbené restaurace si můžete označit a mít k nim tak rychlý přístup. Přístupnost pro nevidomé je na dobré úrovni, leč je zde pár nepopsaných tlačítek a také zobrazení všech aktuálně nalezených restaurací v okolí na jedné obrazovce a bez odlišení nadpisy není moc šťastná volba. Používat aplikaci ale lze.

idos

Vyhledávání spojů autobusů, vlaků, či MHD po celé republice. Start můžete zadat buď ručně, či využít GPS pro nalezení nejbližší zastávky. Aplikace je pro nevidomé použitelná, leč má jeden hrubý nedostatek a to velmi nešťastně vyřešený našeptávač, který se zobrazuje při zadávání názvů zastávek. Nevím přesně kde je problém, ale mám dojem, že se našeptávač zobrazuje sám od sebe kdy chce a dost to komplikuje práci s aplikací. Bohužel navzdory tomu, je to jediný aspoň nějak přístupný vyhledávač jízdních řádů, který jsem na iphone zatím našel.

pro nevidomé

omoby

Čtečka čárových kódů, rozpoznávač bankovek a vyhledávání obrázků v jednom. Stačí namířit telefon na objekt, klepnout na tlačítko a aplikace vám ohlásí, co jste právě vyfotili. Samozřejmě je aplikace plně přístupná s odečítačem.

visionhunt

Detektor světla a barev. Navíc umí detekovat i bankovky, ty české bohužel ne. Umí detekovat rozptýlené či odové zdroje světla. Opět plně přístupné s odečítačem.

zpravodajské

ES feeds

Čtečka rss s podporou google readeru. Umí také přidávat RSS přímo z URL odkazu. Aplikace je plně přístupná s odečítačem a je celá v angličtině.

zprávy ČRO

Zprávy z portálu zpravy.rozhlas.cz rozdělené do kategorií domácí, zahraniční, sport atd. Aplikace je jednoduchá, neobsahuje žádné reklamy a může tedy sloužit jako náhrada stránek českého rozhlasu. Rozhraní je s odečítačem plně přístupné, aplikace je celá samozřejmě česky, ovšem jedno nebo dvě tlačítka mají opět anglické popisky, ale nejde o nic důležitého.

Zbytek tvoří aplikace od applu, ze kterých nejvíce vyuzžívám appstore, pro nakupování a stahování aplikací a ibooks, který slouží pro čtení a stahování knížek.

Pavel Ondra

Za papírem do papíren

V sobotu, 12. května jsem se skupinou dalších asi pěti nevidomých zájemců navštívil Ruční výrobu papíru v Želeticích Zde vám přínáším krátké dojmy z tohoto velmi vydařeného výletu.

Po příjezdu nás majitel přivítal a začal s výkladem. Nejprve nám řekl něco o předchůdcích papíru, o pergamenu a papyru "vzorky obou nechal kolovat." Poté plynule přešel k tomu, kdy a kde se začal vyrábět opravdový papír, na což velmi plynule navázal jeden z našich účastníků, který pracoval v papírnách a výklad převzal.

Během výkladu začalo pršet, což naštěstí nevadilo, vše se odehrávalo přímo v dílně, pod střechou. Po výkladu a menším občerstvení se kávou či čajem jsme přešli do vedlejší místnosti, která sloužila jako menší obchůdek pro návštěvníky. Ručně vyráběný papír se tu objevoval ve všech možných tvarech a barvách. Mohli jste si koupit různě barevné obálky, čaje balené v papíru a spoustu dalších drobností.

Poslední částí prohlídky byla vlastnoruční výroba dvou stránek formátu a4 To zpočívalo v namočení šablony s připravenou substancí do vody, nešlo o nic složitého, jen se to celé muselo provést určitým způsobem. Když byli všichni hotovi, nechaly se naše prototypy schnout, aby z nich vznikl opravdový papír a my přešli k úplnému závěru celé akce.

Tím byla ochutnávka vín v místním sklepě, při které se podávaly i obložené talíře. Porce, kterou každý z nás dostal byla taková, že téměř nikdo neměl šanci ji celou spořádat. Během konzumace vína a jídla nám majitel papíren vykládal o vínech a o papíru a čas rychle ubíhal.

V papírně se mi líbilo, zase jsem se dověděl něco nového, udělal si pěkný výlet a ochutnal dobrá vína. Dík zde patří Aleši Moravcovi, který celou akci s majitelem papírny domluvil. A pokud by jste chtěli o papírnách vědět ještě něco více, tak odkaz je Zde Pavel Ondra

O2 guru pro všechny

Na tiskovce O2 Včera jsem se zúčastnil tiskové konference O2 k jejich novému projektu guru, o kterém jsem v poslední době slyšel spoustu věcí, a docela mě zaujal.

O co jde?

V průběhu roku společnost O2 vyškolila kolem stovky zaměstnanců tak, aby uměli zákazníkům poradit se vším, co se nějak týká všeho, co souvisí s používáním mobilních telefonů. A nejen těch.

Jde například o:

- pomoc s výběrem mobilního telefonu.

- pomoc s prvotním nastavením chytrého telefonu, včetně případného přenesení kontaktů ze starého zařízení do nového.

- pomoc s výběrem aplikací do chytrého telefonu tak, aby člověk mohl a uměl používat svůj telefon efektivně a naplno.

A je toho samozřejmě víc, O2 guru by zkrátka měli být vyškoleni tak, aby dokázali poradit takřka se vším, na co si zákazník vzpomene.

I pro zdravotně postižené

Pro nás nevidomé je O2 guru zajímavé v tom, že by měli být guru rádci vyškoleni i tak, aby dokázali pomoci s výše zmíněným opravdu všem, včetně zdravotně postižených. Pokud by tedy například na prodejnu došel nevidomý člověk a chtěl by si pořídit nový telefon, například iphone, O2 guru by měl být schopen takovému člověku pomoci s prvotním nastavení telefonu, včetně aktivace odečítací technologie.

Během včerejší tiskovky vyšlo skutečně najevo, že konkrétně v případě iPhonu jsou O2 guru s potřebnými postupy skutečně obeznámeni a vědí, co a kde je třeba nastavit.

Rovněž se začíná pracovat na tom, aby O2 guru uměli nevidomým dát i tipy na užitečné aplikace, které by mohli chtít nebo potřebovat a které by zároveň dobře pracovali s odečítací technologií v iPhone.

Shrnutí

T

isková konference na mě působila jako velice vydařená akce. Pracovníci O2 působili profesionálně a příjemně a připravené občerstvení celou akci dobře zpestřilo. Zda je nebo není O2 guru užitečný projekt, ponechám na každém zvlášť, ale například pro nevidomé lidi, kteří nejsou přihlášeni do komunitních e-mailových konferencí na téma mobily a mobilní technologie a rozhodnou se, že by chtěli začít využívat chytrý telefon, je tohle velmi užitečná a přínosná služba, která je poskytována zcela zdarma pro všechny bez výjimky, nemusí se ani jednat o zákazníky O2.

Poznámka na závěr

Na konci tiskovky jsem se s pracovníky O2 domluvil na vypracování návodu a několika tipů, díky kterým budou moci O2 guru poradit nevidomým nejen s telefony iPhone, ale i se zařízeními, na kterých běží systém Android

. Pavel Ondra

Tmavomodrý festival 2012

Jako již každý rok, konal se i letos v polovině května tmavomodrý festival, hudební přehlídka dětí ze škol pro nevidomé. Jeho součástí byla i výstava všemožných pomůcek pro zrakově postižené. Vystavovatelů byla spousta, novinek taky a tak vám povím něco jen o těch, které jsem navštívil já.

Acedesign

Acedesign z Brna představili letos několik zásadních novinek ve své softwarové sadě asistent. Ten nevidomým maximálně usnadňuje práci na počítači pomocí speciálně navržených aplikací, které jsou nenáročné a jednoduché na obsluhu. Letos do asistenta přibyly dvě novinky, rozhraní pro přístup do digitální knihovny pro nevidomé a jednoduchý, ale šikovný přehrávač videí z youtube.

Adaptech

Pražský Adaptech přivezl na tmavomodrý festival spoustu šikovných mobilních a přenosných hraček. Kromě telefonů nokia zde měli pánové i apple iphone, na kterém demonstrovali především možnost propojení s braillským řádkem brailliant přes bluetooth. Tento nový řádek umožňuje pomocí tlačítek ovládat iphone a pomocí zabudované braillské klávesnice i zapisování textů do telefonu. Sám jsem zkoušel a nebýt toho, že jsem poněkud delší dobu na braillské klávesnici už nepsal a byl jsem trochu pomalejší, velmi by se mi tahle metoda psaní do iphonu líbila.

Galop

Pánové sebou měli jako již tradičně ozvučené telefony Nokia s odečítačem mobilespeak a vlastním hlasovým výstupem Galop TTS, který se letos dočkal i slovenské verze. Krtomě mobilů prezentovali i nejnovější odečítač pro nevidomé Jaws, který ve své nejnovější verzi dokáže na obrázcích rozpoznat text a ten uživateli posléze předložit. Toto je užitečné např u PDF dokumentů, které obsahují pouze obrazovou vrstvu, nebo u aplikací, které mají grafická tlačítka.

Sobotní prezentace

V sobotu dopoledne proběhla druhá část festivalu, oficiální prezentace jednotlivých firem. Každá firma v patnácti minutovém bloku odprezentovala své novinky a pozvala zájemce na stánek.

V druhé části dopoledne pak proběhlo představení mobilních telefonů na jednotlivých platformách a toho, co daná zařízení mohou a nemohou nabídnout nevidomým uživatelům. Uživatelům telefonů iphone, android a nokia bylo položeno postupně asi 20 otázek na různá témata a každý z nich pak pověděl o tom, zda telefon, který využívá, danou věc zvládne a jak.

Závěr

Letošní tmavomodrý festival se mi líbil, stejně jako ty předešlé, sice jsem vypustil kulturní část, ale zato jsem se dověděl spoustu novinek, na spoustu věcí jsem se zeptal a jsem zas o něc o chytřejší. Pavel

Paříž poslepu

V pátek 27. dubna jsem se v doprovodu své mámy vydal na poznávací výlet do hlavního města Francie. Co vše jsem tam zažil, kde všude jsem byl a koho jsem tam potkal? Na tyto otázky se pokusím zodpovědět v mém prvním cestopisném článku.

Na plzeň vávro, na Plzeň!

Cesta začala v Brně u Janáčkova divadla odkud nás dva mladí a velmi výřeční řidiči dovezli do Prahy na ÚAN Florenc. Po cestě jsem se toho dověděl spoustu o jisté kamarádce pánů řidičů, které přezdívali lízátko. Na sedadle u předních dveří nelze prostě nic přeslechnout.

Po výstupu v Praze nás málem porazilo vzkutku tropické vedro, hned v zápětí vystřídané klimatizovaným prostředím dalšího autobusu, jehož cílem byla Paříž, s mezizastávkou na hraničním přechodu Rozvadov.

Vybaven řízky, plechovkou piva, netbookem, mobilem a externí nabíječkou jsem byl připraven na asi jedenácti hodinovou cestu přes Česko, Německo až do Francie.

O cestě v autobusu se toho moc napsat nedá. Průvodkyně mluvila, já se snažil uspořádat si svůj elektronický nepořádek tak, aby se mi co nejpohodlněji četlo a vyrušení přišlo až ve chvíli, kdy se jistý spolucestující naší průvodkyně zeptal, jako by se nechumelilo: "Prosím vás, paní, ty cedule na Eiffelovce budou doufám česky?"

Někdy v šest ráno jsem se probudil z noční stuhlosti a začal se zas hýbat, abych zjistil, že většina autobusu tvrdě spí a že to vypadá, jako by venku pršelo, "oni ti pánové z yahoo fakt asi s tím deštěm ve Francii nelhali."

Sobota, den první

Po příjezdu do Paříže jsme, jak se říká, šli rovnou na věc. Autobus nás vyhodil přímo u Eiffelovy věže Tour Eiffel Tam jsme byli jako první a měli jsme opravdu štěstí, během té hodiny, co jsme čekali na otevření se za námi vytvořila opravdu neskutečně dlouhá fronta.

Výstup na věž probíhal velice hladce, u kontroly si zřízenec všiml bílé hole, tak nás pustil vedlejším vchodem a nemuseli jsme tak stát další frontu. Po vyšlapání schodů do druhého patra jsme byli docela udýchaní a tak přišlo na to, na co přijít muselo, totiž fotografování o sto šest. Do třetího patra už jsme nakonec nešli, výtah, který jel nahoru jsme prostě nemohli najít, pořád jsme viděli jen ten, co jede dolů a tak jsme to nakonec vzdali. Naštěstí si nemusím zoufat, ve třetím patře bych nic zajímavého určitě neviděl a průvodkyně zjevně také ne, nad Paříží byla totiž dosti hustá mlha.

Po návštěvě Eiffelovy věže se celá skupina vydala na plavbu po Seině. Této aktivity jsem se vzdal, chápu jistě vidící lidi, že výhled na paříž z řeky je určitě zajímavý, ale my se svou průvodkyní jsme se shodli na tom, že bych z toho měl asi podobný zážitek, jako vyjet si na parníčku na přehradě, totiž žádný.

Místo toho jsme tedy brouzdali po městě a úplně čirou náhodou jsme někde poblíž přístaviště narazili na velmi útulnou a výjimečně i levnou kavárnu Pret a Manger Obsluhovala nás tam studentka, která uměla výborně anglicky a znala dokonce i česko, samozřejmě hlavně Prahu.

Pak jsme se u mostu Pont de l'Alma setkali se zbytkem skupiny a kolem památníku havárie princezny Duiany Flamme de la Liberté jsme zamířili ke katedrále Cathédrale Notre-Dame de Paris Mezi tím začalo docela dost pršet, tak jsme se uvnitř katedrály zdrželi poněkud déle a po dni plném chození jsme si tam i řádně odpočinuli.

Poté nám dala naše průvodkyně nějaký čas volno a poradila nám, kde se relativně levně najíst, čehož jsme velice rádi využili ve čtvrti plné různých stánků, restaurací, jídelen a fastfoodů. A pak už konečně hurá na hotel, první den byl za námi.

Neděle, den druhý

Zbytek skupiny měl v plánu zámek Versailles a přilehlé zahrady. Já a máma jsme si udělali individuální program, neboť jsem měl vážné obavy, že v zámku by toho pro nevidomé asi moc k prohlédnutí nebylo.

Od hotelu do centra nám jel příměstský vlak RER, obdoba brněnské IDS, ale čistší a o dost modernější. Jedinou vadou na kráse těchto vláčků je absence hlášení zastávek.

Vystoupili jsme na zastávce RER Musée d'Orsay [C] a před námi se otevřelo historické centrum paříže se dvěma velkými muzei co by kamenem hodil.

Orsaj jsme vypustili, impresionistické obrazy mě vážně nezajímají. Naše kroky tedy vedli ke druhému muzeu a pyramidě, kterou tam přistavili jako moderní vstup Pyramide du Louvre Aneb pyramida u Louvru je stavba velmi zajímavá, uvnitř jsem si připadal jako na nějakém šíleně rušném nádraží, kde jsou davy lidí a rovněž horko k zalknutí.

U pokladen nás čekalo velmi příjemné překvapení, nevidomé pouští do Louvru zdarma a navíc mohou navštívit zvláštní haptickou expozici, kde jsou vystaveny modely některých velkých exponátů z muzea, včetně braillských popisků, bohužel ve francouzštině.

Musée du Louvre Je velice rozlehlé muzeum, má dvě křídla a spoustu chodeb, schodišť a výstavních sálů. Navíc se po celé budově motají davy turistů všech národností a najít tak jednu zastrčenou místnost s hmatovou výstavkou nebylo nic lehkého. Nic méně nakonec se podařilo a já si tak mohl prohlédnout kopie různých soch či reliéfů, jejichž exponáty se nacházely jinde v muzeu.

Z Louvru jsme zamířili kolem Obélisque de la Concorde přes velice dlouhou a velice rušnou ulici Avenue des Champs-Élysées kterou bych přirovnal k dosti delší a šílenější verzi České v Brně. až jsme se dostali k vítěznému oblouku Arc de Triomphe který jsme si prohlédli a poblíž něhož jsme nasedli na metro a vydali se směrem na kopec Mont Martre.

Počasí se během odpoledne umoudřilo a nad Paříží bylo větrno a slunečno. Kopec byl v obležení turisty a to takovém, že se tam nedalo prakticky hnout. Od úpatí až prakticky na vršek vede široké a dlouhé schodiště, po kterém proudí všemi směry obrovské davy lidí. Zdejší zvláštností jsou různí umělci, kteří na podestách na schodišti provozují své, většinou hudební umění. Dole byla partička, co hrála na kytaru, flétnu a harmoniku, o něco výše prozpěvoval jakýsi černoch a ještě dál si zařídil místečko mládenec, který zpíval různé známé písně v různých jazycých, čímž si získal pozornost nemalého počtu turistů všech národností.

Na vrcholu nás už pak čekala bazilika Basilique du Sacré-Cour ve které bylo opět narváno a ve které zrovna probíhala mše, takže jsme se zdrželi jen na chvíli na okraji davu.

Pondělí, den třetí

Ráno jsme začali cestou autobusem, který nás dovezl až ke vchodu do Disneyland Paris Dostali jsme plánek a začali se rozhlížet kudy kam. Vchod do parku byl veliký a místo chodníků zde byly pro urychlení davů jezdící pásy, podobné jako bývají na velkých letištích.

Sluníčko svítilo, všude bylo plno lidí, hlavně samozřejmě těch nižšího věku. Podle popisu vypadá pařížský disneyland jako z jiného světa, tak moc pohádkového, až už působí kýčovitě a uměle. Všude samá veselá hudba, sestříhané keříky, kytičky, repliky různých pohádkových staveb a tak dále a tak dále.

Jediné, co mě osobně zajímalo, byly čtyři, již dopředu vyhlédnuté atrakce, které dle tipů od lidí na foursquare stojí opravdu za to. První z nich byla Space Mountain: Mission 2 Šlo o horskou dráhu, která měla navozovat pocity při startu vesmírné mise, o což se její autoři snažili i díky zvukovým efektům, které byly během velice rychlé jízdy slyšet. Hodnotím jako velmi povedené a velmi efektní, o což hlavně podle mě autorům šlo.

Druhou atrakcí byla jízda na loďkách ve stylu Pirates of the Caribbean Jízda byla delší a zajímavá hlavně svým zpracováním, jak zvukovým tak i tím uměleckým, jak vyplynulo z detailního popisu mé průvodkyně. Plulo se něčím, co mělo připomínat vrak lodi na kterém se bojuje "zněla dělostřelba", následně jeskyní, ve které sídlili lumpové "opilecké hlasy a kostry visící ze stropu" a nakonec i pirátským městečkem "hudba, opilecké hlasy a kvokání slepic na trhu." Cestu zpestřily dva krátké vodní sešupy a já osobně hodnotím atrakci jako velmi dobře zpracovanou, autoři si vyhráli se všemi možnými detaily.

Přestávku jsme si udělali v restauraci s africkými motivy, všude kam se člověk podíval s přiléhavým názvem Restaurant Hakuna Matata ve které dokonce hrála hudba z Lvího krále.

Druhé dvě atrakce, na které jsem chtěl jít zde odkazovat ani nebudu, jelikož ve mě nezanechaly zrovna příjemné pocity. U atrakce Big thunder mountain nás totiž nemyle překvapila místní zřízenkyně se zprávou, že zdravotně postižené samotné na atrakci nepouští. Což znamenalo, že je po srandě, jelikož moje průvodkyně na pouťové atrakce nemá vůbec žaludek.

Chápu samozřejmě, že kdyby jim na atrakci došel někdo na vozíku, o berlích nebo někdo, kdo vypadá od pohledu nějak řekněme mentálně postižený, zřízenkyni bych pochopil. Nevidomí lidi ale většinou s pouťovými atrakcemi problém nemají a pokud mají, jsou přece zodpovědni sami za sebe a ví, kam můžou nebo nemůžou lézt. Zkrátka a dobře mi to zas připadá jako takové to házení všech do jednoho pytle, někdo napsal zdravotně postižení nesmí a hotovo. U druhé atrakce, Indiana Jones se tato situace samozřejmě opakovala.

Zbytek dne jsme tak nakonec ztrávili v parku na lavičce, pojídali jsme banány a sledovali závěrečnou večerní přehlídku různých pohádkovýcjh bytostí, kterých bylo strašně moc a které, dle slov mé průvodkyně vypadaly příšerně naparáděně a kýčovitě. Ale pro děti to byl asi zážitek, Mickeyho žerou děti dnes stejně, jako před lety.

Úterý, den poslední

Domů jsme vyrazili v pondělí večer a někdy v půli dopoledne úterka jsme dorazili do německého městečka Amberk, kde jsme se na delší dobu zdrželi v aquaparku Kurfürstenbad Vody nám už bylo opravdu třeba, cesta busem je vážně něco, co se prostě musí zažít... A nebo raději ne.

A pak už hurá přes zbytek Německa směrem na Rozvadov, Prahu a nakonec i Brno.

Závěr

Paříž se mi líbila velice. Nebýt docela špatného počasí v první půlce pobytu, vychutnal bych si výlet možná ještě lépe, ale i tak jsem spokojen. A za mou spokojenost určitě nemůže fakt, že se mi při checkování na foursquare podařilo získat pár nových odznaků a udělat nový rekord v bodovém hodnocení.

Oficiálně touto cestou také děkuji průvodkyni Jitce Rýdlové, jejíž výklady byly velice poutavé a zajímavě podané, je vidět, že se v Paříži opravdu vyzná.

PS: Odkazy u jednotlivých míst vedou přímo na foursquare venue, kde si můžete přečíst tipy a prohlédnout fotky uživatelů, kteří se tam checkovali.

PS2: Doufám, že se do Paříže ještě někdy podívám.

Pavel Ondra

Jablečné dny - 3. díl

kudy vede cesta z města? Dnes ráno jsem se konečně dostal k tomu, abych v ostrém provozu otestoval nedávno zakoupenou aplikaci navigon, software pro GPS navigaci na iphonu. Tento článek by měl shrnout mé poznatky, které jsem během dnešních dvou jízd autem o této navigaci získal.

android nebo iphone?

Ze systému android jsem byl zvyklý na navigaci od googlu. Ta má jednu obrovskou výhodu, oproti navigonu je zcela zdarma. Nevýhod tu je ovšem bohužel více. - zadávání cíle není tak detailní jako u navigonu. V google navigaci zadáte jen město, ulici a číslo popisné a musíte doufat, že si to google nějak sám přebere. U navigonu to funguje ale tak, že zadáváte cíl v krocích. Nejdřív zadáte název města, "stačí jen pár prvních písmen a zbytek můžete v seznamu, který se objeví dohledat". Poté následuje název ulice, opět platí možnost dohledání. A nakonec se zadává číslo popisné, které je rovněž dohledatelné. Samotné navigování je rovněž od googlí navigace odlišné. U googlu bylo vyčítání názvů silnic a ulic podmíněno instalací zvláštní aplikace pro převod textu na řeč. Tento modul již navigon v sobě má a není nutné nic doinstalovávat. Jedinou velkou nevýhodou navigonu je tak jeho cena, pro android i iphone koupíte navigon za 79 euro, což není zrovna málo.

orientace v aplikaci a přehled o jízdě.

Na androidu je orientace v menu navigonu docela nepříjemná věc. Na starém androidu 2.3, který nemá podporu pro dotykové ovládání nevidomými je pohyb v hlavním menu prakticky nemožný, resp po nějaké době se odhadem dá naučit,kde které tlačítko je, ale tuhle metodu nikdy rád nemám. U iphonu je situace naprosto jiná, hlavní menu je s odečítačem voiceover ozvučeno kompletně a dá se tak zvolit, zda hledáte adresu, nedávné cíle a tak podobně. O zadávání cíle pro navigaci už jsem se tu zmínil, zde vyhrává opět iphone, i když i na androidu lze detaily cíle zadávat docela dobře. po spuštění samotné navigace se objeví okno s grafickým znázorněním trasy a údaji o vzdálenosti do cíle, vzdálenosti k nejbližší odbočce, název nejbližší odbočky, současná rychlost a nejvyšší povolená rychlost. S androidem se žádný z těchto údajů bohužel vůbec vyčíst nedal. Na iphonu vyčítání funguje dobře, i když úplně dokonalé to také není. U jednotlivých čísel v minutách či kilometrech totiž chybí jakýkoliv popis, co který údaj znamená a člověk se tak musí naučit, kde který údaj je a v jakém pořadí se na obrazovce zobrazují. Místo projíždění obrazovky prstem se mi tak osvědčila funkce voiceoveru, švihání v pravo nebo v levo pro přechod z prvku na prvek. Po nějaké době zmatení jsem se ale s uspořádáním zžil a dokázal jsem tak docela dobře říct řidiči, za jak dlouho budeme odbočovat a kdy do cíle dorazíme. Zní to možná dost komplikovaně, ale jen to tak vypadá, ve finále je vyčítání informací o trase velice jednoduché. Doufám tedy, že možná v nějaké budoucí verzi navigonu budou popisky k údajúm třeba dodány. Hlasové pokyny jsou totožné jak na androidu tak na iphonu, jako hlas je zde použit vestavěný hlas. výstup navigonu a to Zuzana od firmy realspeak.

závěr

Bezplatná navigace na iphonu bohužel nefunguje, vestavěné mapy navigovat neumí. Oproti tomu navigon, který je sice drahý umí ale navigovat velice dobře a pokud si s ním člověk ze začátku chvíli hraje a zžije se s ním, nemá problém s jeho používáním a má tak lepší přehled o cestě, kterou jede, což se hodí třeba při delších výletech.

Jablečné dny - 2. díl

Organizovaný život s jablkem

Android

Jedna z hlavních věcí, která mě na androidu štvala úplně nejvíc, byla nemožnost pohodlně přidávat a odebírat ikony na ploše, o jejich přesouvání a editaci už ani nemluvím. Pokud jste na androidu vůbec měli plochu, která nějak mluvila, mohli jste si na ni přidat ikony, ale jejich vyhledávání bylo dosti složité, v seznamu s aplikacemi, ze kterého se vybíralo nefungovalo vyhledávání dle počátečních písmen a pokud má člověk v telefonu dejme tomu 70 aplikací, je to docela sranda, vyhledat tu, kterou chcete na plochu přidat. Upozornění! výše zmíněné platí pro android verze 2.3, jak je to u verze 4.0 nevím. Odebírání aplikací z plochy nebylo na androidu 2.3 bez zrakové kontroly možné vůbec. Pokoušel jsem se o to několikrát a výsledkem byl totální zmatek na ploše a v konečném důsledku buď zásah vidící osoby nebo kompletní reinstalace plochy a nové přidávání aplikací. Složky nebyly funkční vůbec, působily jen zmatek a opět vedly k reinstalaci nebo zásahu vidící osoby.

Iphone

U iphonu je situace zcela odlišná. Ikony zde mají svůj řád a své místo. Nejprve jsem samozřejmě tápal taky, ale pak jsem přišel na to, že při pohybu po ikonách se zapnutým mluvením je vše zorganizováno do jakoby tabulky, takže ikona, která je v levém horním rohu je na řádku 1 a sloupci a tak podobně. Člověk, který má představivost a dokáže se v "čtverečkované síti" ikonek orientovat pak nemá problém rychle najít aplikaci, kterou zrovna potřebuje. Přidávání ikon na plochu je další plus pro Apple. Zatímco android fungoval tak, že shromažďoval všechny nainstalované aplikace v jednom místě, seznamu nainstalovaných aplikací a mohli jste buď povolit nebo zakázat okamžité přidání ikony na plochu po instalaci, iphone na to jde podle mě chytřeji. Žádný seznam se všemi instalovanými aplikacemi tu nenajdete, místo toho se všechny aplikace, které instalujete přidají rovnou na plochu. Pokud máte aplikací více, můžete je seskupovat do složek nebo po ploše či mezi plochami jednoduše přesouvat. Při přetahování aplikací po ploše odečítač hlásí, zda se ikona nachází na prázdném políčku a používá k tomu výše zmíněné tabulkové souřadnice "řádek 1 sloupec 1" Pokud se ikona dostane na ikonu jiné aplikace, je i to přečteno a když na tomto místě uživatel přesouvání zastaví, vytvoří se automaticky složka, která obsahuje obě ikony. Tu si samozřejmě můžete dle libosti pojmenovat a dále s ní manipulovat, přesouvat ji a tak podobně. Odebírání aplikací z plochy funguje také jinak než na androidu. Pokud chceme aplikaci odebrat z telefonu dvakrát na ni poklepeme a prst přidržíme, jako bychom ji chtěli přesouvat. místo přesouvání však stačí na aplikaci dvojklepnout a objeví se dialog pro odinstalaci. Je to rozhodně elegantnější řešení, než prolézat správce instalovaných aplikací v androidu a prohrabávat se seznamy. Pavel Ondra

Jablečné dny - díl 1.

Jablečné dny - díl 1. O iphonu už jsem sice psal, ale to jsem měl telefon jen pujčený a nemohl nebo spíše nechtěl jsem instalovat co mě napadne, trochu ohleduplnosti si ten cizí telefon přeci jen zasloužil Zato teď, kdy už mám iphone svůj, instaluji o sto šest a zde jsou mé první postřehy k pár aplikacím

- ČRO iradio

Pěkná aplikace, dobře ozvučená. Přehrává všechny stanice ČRO a při hraní ukazuje název aktuálního pořadu. Popisky některých tlačítek jsou zde ne úplně šťastně vyřešené, tlačítko s kvalitou přehrávání je čteno jako "quality low a podobně."

- ČT24

Vše z kanálu ČT24. Zprávy z domova i ze světa a přístup k živému vysílání důležitých událostí. Aplikace je ozvučena dobře, opět pár tlačítek má nelogické popisky, ale ta nejsou pro ovládání programu důležitá.

- Lunchtime.cz

Zajímavá app, která zobrazuje restaurace ve vašem okolí nebo dle vámi zadaných kritérií a pokud to daná restaurace umožňuje, zobrazí u ní i aktuální denní menu. Nevýhodou pro nevidomé je hrozně nepřehledná hlavní obrazovka, výsledky z vašeho okolí totiž řadí tak nešťastně, že pod sebe skládá všechny denní meny ze všech restaurací a je tak docela obtížné nějak rychle procházet jednotlivé restaurace. Kdyby byly v seznamu jen jména restaurací a jídelníčky se pak objevily až po rozkliknutí, byl by lunchtime přívětivější. A také nabídka restaurací, které vám menu opravdu zobrazí není příliš veliká, u nás v Újezdu máme restaurace tři a ani jedna se neobjevila.

- shazam

Známý identifikátor hudby, příbuzný populárního soundhount a také mimochodem o sto procent rychlejší a přístupnější. Kde se soundhount škubal a přeskakoval si jak se mu líbilo, tam shazam fungoval přesně tak, jak se od něj čeká. A ani nevadí, že je to free verze s reklamami.

- foursquare

O foursquare jsem toho už napsal tolik, že ho popisovat asi nemusím. Jen doplním, že co se přístupnosti týče, verze pro iphone je na tom o 100% lépe než ta androidí. Lze se samozřejmě checkovat, ale nad to je velmi snadné číst a psát tipy a komentáře k místům a check-inům. Také prohlížení listů je velice pohodlné a člověku, který rád život do detailů zorganizovaný toto příjde určitě vhod.

- instagram

Takovou třešničkou na dortu, kterou většina nevidomých, včetně mě moc nevyužije je fotomrvítko - fotostream instagram. Je docela dobře ozvučen, na poměry aplikace, jenž pro nevidomé není tedy. Člověk může alespoň prohlížet popisky a komentáře k fotkám, které nahráli lidé, co sledujete a pokud vám vaši fotku někdo vyfotí, můžete si ji sami okomentovat a nahrát. Ale tyhle poznámky k instagramu berte prosím s rezervou, to jen já jsem hračička. To je pro dnešek vše, jak se budou objevovat další aplikace, určitě o nich něco zas napíšu. Pavel

Filmy a nevidomí

Nedávno se mě někdo ptal, jak se vlastně nevidomí mohou "dívat" na filmy.
Pro mě a spoustu lidí, které znám je zcela běžná fráze: "Dnes jsem viděl v televizi tohle, dnes jsme koukali na dvd na tamto." Spoustě vidících lidí přijde u nevidomých slovní spojení "dívat se na" zvláštní.

Jenže, pokud by měl nevidomý člověk říct např. "Dnes jsem na dvd poslouchal film..." příjde mi tohle osobně ještě zvláštnější.
Takže jak to vlastně s tím díváním se na filmy je?

Komentované filmy

Jde vlastně o zvukové stopy klasických filmů bez obrazu, do kterých je v místech, kde je to potřeba doplněn audiopopis.
uvedu zde příklad:
V první scéně filmu pelíšky se hlavní hrdina Michal připravuje v kůlně na sebevraždu, což není bez obrazu nijak poznat, proto je v tomto hluchém místě přečten komentář "Michal se připravuje na sebevraždu, chystá si oprátku a stojí na bedně."

Takto komentovaných filmů vzniklo od roku 2001 již velmi mnoho, mezi ty nejznámější
patří např. série Harry Potter, slunce seno, pelíšky, pán prstenů a snowboarďáci.
Výrobou těchto audiopopisů se zabývá občanské sdružení apogeum Brno,
www.apogeum.info
Sdružení tyto filmy nejdříve distribuovalo na svých stránkách zdarma pro všechny, pak je začalo vydávat na cd pro ty, kdo si je předplatili, to kvůli autorským právům.
Jejich komentáře jsou velmi profesionálně načtené, i u nich se však občas objeví drobné chybičky, mnohdy velmi srandovní a vtipné.
Tak např. u komentáře k poslednímu dílu Harryho Pottera se z ničeho nic při čtení závěrečných titulků ozve hláška "kurva, tady je toho napsanýho ještě nějak hodně..."

A když komentář není?

V tomhle případě nastupují obyčejná lidská představivost a fantazie, či vidící spoludivák, který film komentuje.
Pokud spoludiváka zrovna v okolí žádného nemám a chci sledovat film či seriál, měl by to být takový, ve kterém se dostatečně často mluví.

Nejhorší věc pro nevidomého diváka je, když např. po úvodních titulcích prvních pět minut jen někdo někam jde, něco vezme, pak zase někam jde a pak někoho zastřelí aniž by pronesl jediné slovo.
Tuhle situaci popisuji proto, že konkrétně s ní jsem se setkal v několika bondovkách.
Příběhy o agentu 007, obzvláště ty ze šedesátých let jsou takových hluchých míst plné.
Docela frustrující jsou rovněž zamilované romantické scény, kdy se opět zdánlivě nic neděje, hraje pomalá hudba a na obrazovce je jen ukázáno, jak se dvě postavy vášnivě líbají.

Horším případem jsou ovšem filmy, které jsou primárně namluveny česky, ale v některých místech jsou z různých důvodů vloženy cizojazyčné části.
Každý film, u kterého není komentář nebo u kterého nemám spoludiváka je tedy sázka na nejisto, pokud už od někoho nevidomého nemám předběžně informace, zda se na film dívat dá nebo ne.


Já osobně preferuji filmy žánru sci-fi a fantasy.
Zde jsem měl většinou s výběrem filmů štěstí, 90% snímků, které jsem viděl a to jak na dvd tak v kině byla v celku přístupná a srozumitelná.
Sledování filmů v kině je kapitola sama pro sebe.
Dnešní kina, obzvláště ta ve velkých městech již mají prostorový zvuk, takže člověk má pak ze snímku daleko větší požitek.
Spousta filmů je rovněž uváděna s českým dabingem.
Na ten sice většinou hodně lidí nadává, ale pro mě jako nevidomého je český dabing v kině naprosto vyhovující věc.


V této souvislosti by se ještě hodilo zmínit, jak je to s filmy, které nejsou nadabované a jsou k dispozici jen v originálním znění.
V kině je to jasné, u takového filmu je třeba někdo, kdo nevidomé osobě předčítá titulky.
Úkol pro vidící osobu je to náročný, číst srozumitelně titulky a ještě se soustředit na děj není nic jednoduchého.
Pokud na nedabovaný film koukám doma na počítači, je situace o něco jednodušší.
Jsou-li titulky nahrány ve zvláštním souboru, tzn. nejsou přímo součástí videa, je možnost nechat si je předčítat hlasovou syntézou.
Spoustě lidí tahle možnost k srdci nepřirostla, přece jen hlas je umělý a může někomu dojem z filmu kazit, já osobně jsem si ale na takovéhle předčítání titulků velice rychle zvykl.

A nakonec příklady několika přístupných filmů.
- thor
- Iron man
- série Harry Potter
- série Pán prstenů
- Avatar
- Skála
Naopak mezi filmy, které pro nevidomé opravdu nejsou patří:
- Schindlerův seznam
- Poslední samuraj "převážná část filmu je namluvena japonsky"
- Planeta opic "ta ze 60. let"
- 2001: Vesmírná odyssea

do Prahy za foursquare a přáteli

3. pražský foursquare day

V pátek, 13. dubna se v Praze, na usedlosti Ladronka, konal již třetí pražský foursquare day.
Jsem člověk, který rád cestuje a poznává při tom nové lidi, takže mi bylo jasné hned od chvíle, co byla akce vyhlášena, že se jí nejspíš zúčastním.

A jaké byly mé dojmy z akce?
Příjezd do Prahy a následný přesun na Ladronku proběhl naprosto bez komplikací, domluvený doprovod dorazil na nádraží včas a téměř ihned po příjezdu vlaku jsme se našli.

Hned, jak jsme dorazili na Ladronku jsem narazil na dvě neznámé tváře Elišku - @annaud a Terku - @invy.
Po chvíli konverzování, vzájemného představování se a podobných věcí jsem zjistil, že jsem málem zapoměl, že jsem na foursquare day a to v momentě, kdy se mě Martin Hassman jen tak mezi řečí zeptal, zda už jsem se checknul na foursquare.
Když jsem tak učinil, čekalo mě velké překvapení, akce začínala oficiálně v šest a už v tu dobu bylo na usedlosti Ladronka vidět na foursquare checknutých asi 55 lidí.

Pak už se mi dojmy tak nějak slévají dohromady.
Nové tváře přicházely a odcházely, "v mém případě by se asi hodilo spíše napsat nové hlasy" a já jsem tak měl možnost poznat spoustu fajn lidí, které jsem znal předtím jen z jejich tweetů na twitteru nebo z jejich článků na různých stránkách a blozích.

Měl jsem tak konečně možnost po dlouhé době poznat skvadru z Karlových varů ve složení Honza - @hukkv, Kačka - @kassycka a @microsonic u kterého dodnes bohužel nevím, jak se jmenuje doopravdy.
V průběhu večera se u mě taky objevil Michael Streubel - @strudl_cz s kterým se rovněž velice dobře povídalo.
Zajímavá zkušenost venku na kuřpauze bylo setkání s Michelle Losekood - @Michelle_LSKT která na mě působí jako velmi příjemná mladá slečna a která s sebou měla i čtyřnohého psího kamaráda.

Čepovala se spousta druhů piva, ale řeknu vám na rovinu, žádný rozdíl mezi klasickým pivem a tím zeleným jsem já osobně nepoznal.

Jídlo bylo dobré, kuřecí steak s nastrouhanými jablky a křenem hodnotím jako vynikající, i když za tu cenu toho mohlo být poněkud více.

V průběhu večera se u mě zastavila i Marie Grafová - @sibiranka, která mi už předtím slíbila, že mi domluví prohlídku telefonu Nokia lumia800, který na akci pár lidí rovněž mělo.
Telefon jsme řešili jen po vzhledové stránce, jak se drží a jak je veliký a ještě jsme jej pak porovnávali s iphonem. Nebudu se tu nijak rozepisovat jen krátce, v ruce se lumia drží lépe než iphone, v kapse si ji ale představit nedovedu, je to docela velká placka.


Kolem osmé hodiny začal bowlingový turnaj.
Střílelo se o sto šest, koule létaly a kuželky padaly jedna za druhou.
Slušelo by se tedy dodat, že v mém případě spíš jen létaly koule, kuželky padaly jen občas, hlavně ze začátku.
Naštěstí jsem se asi v půlce hry tak nějak zastřílel a dařilo se mi už lépe.
Já osobně jsem ale bowling bral spíše jako takové zpestření celé akce a hra se mi líbila velice a se svým výkonem jsem spokojen.

Po bowlingu se začalo zpívat ve stylu karaoke, nejdřív skupinově "to jsem si velice užíval" a pak přišla soutěž jednotlivců.
Přiznám se na rovinu, že nevím kdo to vyhrál, po vyslechnutí tří písniček jsem se ještě s pár lidmi vytratil ven.
Ne, že by se mi zpívání nelíbilo, ale celkově už bylo na mě uvnitř docela hlučno a řešit přístupnost windows telefonův takovém rámusu vážně nebylo v mých silách.

Po půlnoci se na foursquare checkovalo znovu a vzhledem k velkému počtu účastníků se nám podařilo odemknout foursquare odznak players club "padesát lidí se po půlnoci checkne na jednom místě"

Také jsem v průběhu večera dostal vlastní vizitku z foursquare dne, která funguje i jako samolepka.

A co říci na závěr?
Akce se mi líbila, poznal jsem spoustu nových lidí a potkal pár známých, které jsem znal už dříve.
Závěrečné poděkování patří Marii Grafové - @sibiranka, za doprovod
z nádraží na akci a Markovi Šotovi @sotik za možnost u něj přespat.

Seriál fringe

Fringe - hranice nemožného

Jen málo seriálů najde cestu k mému srdci.
Většina těch, které mají přes deset epizod zkončí někde v půli a pak si na ně nevzpomenu.
Výjimku tvoří dva velmi vzácné kousky.
Tím prvním je všem dobře známý Stargate SG1, u kterého jsem vydržel šest sérií "celé letní prázdniny v tahu".

A tím druhým je Hranice nemožného, anglicky Fringe.

O čem to celé je?
FBI vyšetřuje havárii letadla.
Vyskytnou se však neobvyklé okolnosti.
Začínají se objevovat náznaky vládních spiknutí, experimentování s neověřenými vědeckými metodami a nevyzkoušenými technologiemi.

Celé mi to dost připomíná Akta X, až na pár zásadních a docela podstatných rozdílů.
Tím prvním je, že se zde nevyskytují žádní ufounci a mimozemšťani.

A tím druhým jsou hlavní hrdinové.
V aktech X to byli dva vážní agenti FBI.
Ve fringe najdeme federály také, ale ostatní postavy, které s nimi spolupracují už nejsou tak běžné.

No považte.
Hned v prvním díle se hlavní hrdinka, agentka FBI vydává do Iráku nebo někam do podobné divočiny, aby tam našla jistého mladíka, který má velmi nadprůměrné IQ, je to mladý génius a z důvodů, o kterých se raději moc nemluví se schovává před týpky, které by jste o půlnoci na ulici opravdu potkat nechtěli.

Důvod, proč ho naše hlavní hrdinka ovšem hledá je ještě lepší.
Potřebuje totiž, aby onen mladík pomohl FBI a to tak, že přesvědčí svého otce, šíleného vědce, který je už přes 20 let zavřený v blázinci ke spolupráci.
Takže tu máme mladičkou agentku, týpka, co nemá zrovna čistý trestní rejstřík a vědce, kterého sotva pustili ze cvokhauzu.
A tihle "nenormální" lidé vyšetřují nenormální případy.


Co mě na fringe zaujalo?

- hlavní téma.
Velmi zvláštní případy, které FBI vyšetřuje a velmi zvláštní metody, které k tomu používá.
Například:
- počítačový virus, který infikuje lidi
- virus chřipky, velký jako obrovský slimák "fuj"
- teleportační zařízení, schopné transportu v čase

- hlášky
Ač by se mohlo zdát, že fringe je seriál naprosto vážný, není tomu tak ani náhodou.
Jak jsem již zmínil, vyšetřovací tým je zvláštní a poněkud výstřední.
Onen geniální vědec, puštěný ze cvokhauzu je výstřednost sama.

Když se ho například v jednom díle agentka zeptala, co si to přimýchal do té omelety, odpověď zněla: "Mám v ní ucho, Experimentuji s jeho růstem, vajíčka jsou samý protein a mě se zdálo, že by mohla sloužit jako dobrý inkubátor."
Ve své laboratoři má také krávu "to aby se prý lépe soustředil."
Mimochodem, vědce dabuje Jaromír Meduna a tomu se podařilo zahrát střeštěného a trochu ujetého vědce naprosto dokonale.

- smysluplnost
V ránci možností tu vše dává jistým způsobem logiku. Vše souvisí se vším, nic se neděje bezdůvodně a vše klape jak má.

Všem tedy fringe opravdu doporučuji.

Uživatel radí, jak dělat přístupné aplikace pro android.

přístupné aplikace pro android

Nedávno jsem tu psal o tom, jak by z uživatelského pohledu měla vypadat přístupná aplikace na androidu pro nevidomé uživatele a jak si přístupnost ověřit.
Článek se mi bohužel smazal, takže se pokusím vše sepsat znovu.

jak by měla aplikace vypadat?

1. nemít v sobě části s webovým - html zobrazením

Takové zobrazení je pro nevidomé zatím nepřístupné, standardní prohlížeč systému android ve verzi 2.3 není pro současné odečítače obrazovky přístupný.
Příkladem takových aplikací jsou různí klienti pro soc. sítě, kde se vyžaduje autorizace, např. instant messenger imo vyžaduje potvrzení přístupu od facebooku a zde se načte právě webové zobrazení s dotazem facebooku na povolení přístupu aplikace, který je pro nevidomé absolutně nepřístupný.

Řešením je tu, pokud je to technicky možné otevírat jakoukoliv webovou stránku, která je třeba v externím prohlížeči, ozvučený prohlížeč pro nevidomé byl vyvinut firmou codefactory ze Španělska.
Jiná situace je u systému honeycomb, ten je však jen pro tablety.
Toto by mělo snad odpadnout v momentě, kdy se do telefonů dostane verze 4.0 icecream sandwich, zde už prohlížeč ozvučen je.

2. dostupnost všech prvků pomocí trackpadu či šipek

Současné odečítače na androidu neumožňují prohlížení displeje pomocí doteku, takže uživatel je vždy odkázán na trackpad či šipky.
Příkladem budiž aplikace smartmaps od vývojáře mapy.cz kde se dá sice dostat k zadávání adres pro navigaci, leč tlačítko pro spuštění navigace samotné je umístěno kdesi, kde se k němu šipkami nedostanu a spoléhat se na náhodné klepání na obrazovku mi příjde trochu neefektivní.

3. popsat jasně všechny prvky

Tlačítka, seznamy, editační pole atd. by měly být správně popsány.
Hodně se stává, že vývojář na tlačítko umístí obrázek, ve kterém je text nebo nějaký jiný symbol, takové tlačítko je pak neozvučené, jediné, co se o takovém tlačítku dá zjistit je, že obsahuje obrázek.
A narozdíl od podobných programů pro stolní počítače, odečítače na androidu neumožňují dotvořit si popisky pro objekty vlastnoručně.

jak otestovat?

aby si vývojář mohl otestovat, zda uživatel jeho aplikace bude moci s aplikací pracovat bez zrakové kontroly, bude potřeba následující:
1. svox classic cz Iveta
2. svox classic TTS
3. talkback - odečítač, pokud není na marketu k nalezení, tak na místo něj balík platform access installer

instalace
1. nainstalovat Svox Classic tts
2. nainstalovat svox classic CZ Iveta
3. nainstalovat talkback
4. nainstalovat po případě i druhý odečítač spiel a to odtud: http://dl.dropbox.com/u/15992542/spiel-1.0.1.apk
5. povolit přístupnost v androidu
menu, nastavení, usnadnění, zaškrtnout první volbu usnadnění, zaškrtnout buď volbu talkback nebo spiel
6. nastavit český hlas
menu, nastavení, hlas. vstup a výstup, nastavení převodu textu na řeč, zaškrtnout volbu svox classic, otevřít podsekci výchozí modul, zde opět zaškrtnout svox classic.


poznámky
1. pokud chcete vyrábět i aplikace s ozvučeným dotyk. ovládáním inspirujte se zde:
www.codefactory.es
nebo
http://code.google.com/p/eyes-free/

druhá syntéza espeak
Na závěr tu mám jednu prosbu.
Pro android ještě existuje kromě syntézy svox i volně šiřitelný software espeak, rovněž je na marketu.
Bohužel narozdíl od jeho verzí pro linux a windows je v android verzi nějaká chyba.
Při nastavení jazyka hlasového výstupu na češtinu zůstává syntéza stále v angličtině.
Google sám se k tomuto problému nijak moc nevyjadřuje a já jako uživatel jsem dosud nepřišel na to, kde je zádrhel.
Pokud by tedy někdo z těch, co tento článek budou číst dokázal zjistit, kde se onen záhadný problém skrývá, byl bych mu velmi vděčný a nejen já, syntéza espeak je totiž o proti syntéze svox co se odezvy týče nesrovnatelně rychlejší.
Stejné platí i v případě, že by jste o někom, kdo by byl ochoten problém vyřešit věděli, určitě článek přepošlete.


Závěr:
Věřím, že pokud se článek dostane do širšího povědomí mezi českými programátory androidu a ti se budou ochotni přístupností zabývat, pomůže to rozšíření platformy android mezi zrakově postižené české uživatele mobilních telefonů.
Vše, co jsem výše napsal vyplývá jen z mých uživatelských zkušeností s platformou android, rozhodně nejsem nějaký odborník či vývojář.


zdroje:
www.codefactory.es
nebo
http://code.google.com/p/eyes-free/
případně: www.blind-android.cz
o přístupnosti celkově: www.poslepu.blogspot.com