Výlet Praha

Povzbuzen návrhy a nápady jedné kolegyně z twitteru tu začnu čas od času sepisovat osobní postřehy z každodenního života. Bude to v sekci personal na tomto blogu, takže kdo se nezajímá o mobily a technologie může číst jen tuhle sekci.
A začnu hned z čerstva čtvrtečně pátečními zážitky z cestování do a z Prahy. Na vlakáči v Brně jsem vždycky velice rád, vždycky když odněkud dojedu, připadám si už skoro jako doma, oficiálně z Brna nejsem, ale po příjezdu na hlavák už se tak vždycky cítím.

No a když odjíždím někam do pryč, tak už samozřejmě nemám absolutně problém se zorientovat a nástupiště a příslušnou kolej najít. Brněnské nádraží je podle mě velice přehledné a jednoduché.
Do Prahy se cestuje velice pohodlně, rozhodně mám vlaky raději než autobusy a to i když jsou to autobusy Studentagency. Ve vlaku, pokud najdu volné kupé, se dobře jí, spí, čte nebo občas i konverzuje se spolucestujícími.
Ve čtvrtek se nekonverzovalo, spolucestující byli dva němci. Takže jsem celou dobu četl a čas rychle utekl. Až v Pardubicích nastoupila češka, která mě pak rovnou převedla od nástupiště na metro.
Pražské nádraží mi příjde strašně chaotické a přecpané. Můžou za to hlavně zastřešená nástupiště, kde je hrozně mizerná akustika, do toho mlátí dveře od vlaků, tlačí se houfy lidí a nejlepší je, když ti lidi mají ještě kufry na kolečkách, tahleta zavazadla opravdu při pohybu po nástupišti zbožňuji a jsem z nich dočista "odvázaný."
Proto jsem byl tak vděčný za tu slečnu z Pardubic, co mě převedla na metro.
Výhodou metra jsou spousty lidí, kteří jednomu pomůžou, nebo nasměrují synka z Brna, který neví, kudy se přestupuje z trasy C na trasu A a tak podobně. Takže podle popisu od kolegy za kterým jsem se měl dostavit se jelo z nádraží na Muzeum, z Muzea na Malostranskou a z malostranské tramvají na zastávku Drynopol. V metru mě prvně převáděla ta slečna z Pardubic, pak nějaká paní s dítětem a na tramvaj mě směrovala další slečna, které to ale moc česky nešlo, takže než jsem jí vysvětlil, že chci fakt šalinu 22, už mi ujel spoj přímo před nosem.
S kolegou jsem se setkal, co bylo potřeba se vyřídilo a pořešilo a v pátek v půl dvanácté už jsem zas seděl ve vlaku domů. Zde stojí za zmínku jen vysokoškolačka, co mě převáděla z tramvaje na metro, která měla velkou potřebu mi vykládat, jak studuje průmku a jak si hledá povolení pro malování nebo co na Karlově mostě.
Nejzábavnější, a to myslím dost ironicky, byla cesta vlakem. Do prvního kupé se po pěti minutách nahrnula šestice vychechtaných dam z Domažlic, které měly už dost popito a které, co bylo horší, měly všechny místenky. Takže poté, co přišel průvodčí jsem se stěhoval do druhého kupé, kde po chvíli přibyla vícečlená rodinka s malým dítětem, uječenou matkou a dost nevrlým chlapem, který přišel s tím že mají... opět rezervaci. Takže jsem se stěhoval podruhé a naštěstí naposledy.
Zbytek byl klidný, návštěva studijní poradkyně, první a určitě ne poslední v tomto semestru, návštěva spolustudentů na kolejích a večer posezení s ostatními brňáky z twitteru na Brnopivo, kde mě nejvíc utkvěl v hlavě a hlavně žaludku výjímečně dobrý tatarák s topinkami.
Příště zas něco napíšu, asi už ze školy, nepočítejte v téhle sekci s nějakou pravidelností, ale rozhodně ladem ležet nebude.
Pavel Ondra