V neděli bylo hezky, doma se nám sedět nechtělo a tak jsme vyrazili na sever od Brna, do moravského krasu.
Tuto lokalitu jsem navštívil už kdysi dávno, ale stejně jsem si toho moc nepamatoval a tak to bylo skoro, jako bych zde byl poprvé.
Výchozím bodem turistických výletů je zde areál hotelu Skalní mlýn, kde je i velké parkoviště.
První zastávkou byl místní fastfood, kde mají mimochodem dosti odporné hranolky, přišlo mi, jako by je právě rozmrazili, byly moučné a měly divnou chuť.
Od skalního mlýna vede asi dva kilometry dlouhá cesta lesem ke vchodu do punkevních jeskyní.
Prohlídka se skládá ze dvou částí, ta větší, po souši, vede různě velkými jeskyněmi a jeskyňkami až na dno propasti Macocha, odkud se pokračuje asi 500 M po řece Punkva na lodičkách až ven z podzemí.
V jeskyních je edocela zima a vlhko.
Naše skupina byla docela veliká, bylo v ní spoustu hlučných dětí a ještě hlučnějších rodičů.
Některým z nich bylo očividně lhostejné, že si chudina průvodkyně div hlasivky nevykřičí a během jejího výkladu se bavili, dohadovali a všelijak jinak vyrušovali, což bylo v jeskyních, kde je velice mizerná akustika opravdu něco velice "ohleduplného" a to nejen vůči průvodkyni, ale samozřejmě i vůči ostatním, kteří z výkladu chtěli něco mít a třeba se při exkurzi spoléhali hlavně na ústní popis průvodkyně.
Mimochodem je mi těch slečen, co průvodcování dělají líto, jestli musí křičet tak nahlas po každé, když vede novou skupinu, nedovedu si představit, co to za čas s jejími hlasivkami udělá.
Výklad měla slečna ale zajímavý a vše popisovala tak, že jsem si dokázal udělat představu, kudy procházíme a co se v dané části jeskyní nachází. To bylo důležité i proto, že všude v podzemí je přísný zákaz se čehokoliv dotýkat.
Zajímavé bylo také to, jak si průvodci "nebo ti, co jeskyně objevili?" pojmenovali různé skalní útvary a krápníky. Procházeli jsme kolem něčeho, co se jmenovalo turecký trůn, sedící zajíc nebo dubový kmen.
Dle toho, co mi pověděla má vidící průvodkyně, spousta útvarů těmto jmenům opravdu docela odpovídala.
Po absolvování suché části prohlídky jsme nastoupili na lodičky a tentokrát v doprovodu průvodce jsme vyjeli na řeku Punkvu.
Průvodce vykládal opět velice zajímavě a po cestě si neodpustil pár vtípků a srandiček na zpestření plavby.
Jako příklad bych mohl uvést například to, když jsme jeli jednou velice úzkou chodbou, tak loďka zastavila a průvodce povídá: "Povšimněte si zde velice odlišných stěn. Ta nalevo je prastará, tvořila ji příroda několik milionů let. Ta pravá je ovšem taky zajímavá. Její stvoření proběhlo... během několika sekund pomocí dynamitu."
Ale i bez těchto hlášek a průpovídek byla plavba zajímavá, i člověk, co se orientuje jen podle sluchu si z projížďky spoustu odnese. Podle akustiky se dá poznat, že právě plujete šíleně úzkou chodbou, kde stačí málem natáhnout ruku a dotknete se stěny, nebo že plujete otevřenou rozlehlou jeskyní, kde se vše ozývá zas úplně jinak.
Od východu z punkevních jeskyní jsme zamířili lanovkou nahoru k propasti Macocha, pořídili jsme pár fotek a ochutnali místní pivo a trdelník.
Nejzajímavější zde byla pak cesta zpět dolů ke skalnímu mlýnu, kterou jsme šli opět lesem, velice strmá a plná výmolů, šutrů a kořenů. Byla to pěkná procházka přírodou.
Výlet se mi velice líbil, i proto, že bylo opravdu hezké letní počasí.
Prohlídka jeskyní je opravdu zajímavý a nevšední zážitek a to i pro toho, kdo okolí vnímá jen pomocí hmatu či sluchu.
Pavel Ondra
Žádné komentáře:
Okomentovat