Cestovat a poznávat nová místa mě vždy bavilo a jen tak bavit nepřestane.
A tak jsem včera ráno o půl osmé nasedl do vlaku EC379 a zamířil na pěti hodinovou cestu směrem do nejznámějšího města v Sasku, Drážďan.
Druhotným, ale neméně významným důvodem pro mě bylo poznat dalšího člověka z twitteru osobně, Pavlu, která zde už nějaký ten čas žije.
Cestu jsem napůl prospal a napůl pročetl, co jiného se taky ve vlaku dá dělat.
Po výstupu na hlavním drážďanském nádraží a chvíli nervozity, zda se najdeme nebo ne jsme vyrazili na rychlou prohlídku města. ...
Procházku jsme začali na náměstí Altmarkt a pokračovali rychlým nahlédnutím do kostela Frauenkirche. Ten byl, jak už to u takových staveb bývá plný turistů.
Mezi tím, co jsme seděli, tak jsem poslouchal velice detailní popis interiéru stavby od své průvodkyně.
Poté jsme zamířili do galerie Albertinum, kde jsme se zdrželi jen chvíli, opět s popisem interiéru a pořizováním pár fotografií.
Nejzajímavější část prohlídky města byla podle mě asi v komplexu Dresdner Zwinger, kde jsem měl možnost si prohlédnout hmatově spoustu příkladů místní architektury, od soch na mostě přes různě zajímavě tvarované ozdoby na zdech a podobně, vše samozřejmě doprovázeno opět výkladem.
Stejně jako byl krátký výlet, tak je krátký i tenhle článek.
Zbytek dne jsme pak už jen strávili chvíli rychloprohlídkou nákupní galerie, která mi dosti připomínala Vaňkovku či Olympiacentrum a vše nakonec završili v pekárně poblíž nádraží, "poznatek, kafe němci dělat umí."
Nakonec nezbývá než poděkovat kolegyni Pavle za skvělý doprovod s popisem všeho zajímavého kolem a doufat, že se do Drážďan zas někdy podívám, třeba pro změnu v zimě na místní vánoční trhy.
PS, poznatek, Už v Berlíně jsem si všiml, že zvuková signalizace na semaforech je v Německu velice divně navržena, buď jsem ten systém nepochopil, nebo to prostě nefunguje. Drážďany nejsou výjimkou.
Pavel Ondra
Žádné komentáře:
Okomentovat