Úvaha: nevidomí a dotykové telefony, bezradní či ne?

10. října byla v České televizi zveřejněna reportáž o tom, že jsou nevidomí lidé bezradní z dotykových displejů, hlavně na mobilních telefonech. Nehodlám tu reportáž nějak do detailů rozebírat a vyjadřovat se k tomu, zda něco bylo špatně či nepravdivě uvedeno, to už konec konců udělal ve svém článku kolega Radek Pavlíček.

Hodlám se tématu věnovat více obecně, z čistě subjektivního hlediska. Prošla mi rukou řádka telefonů dotykových i nedotykových, tak mám podle čeho srovnávat a hodnotit. To co zde píšu tedy nepovažujte za nějak oficiálně dané, je to čistě můj osobní názor, se kterým se ale chci podělit.

Úvod

První, co bych zde rád uvedl je to, jak je to v současnosti s dotykovými telefony a jejich použitelností pro nevidomé. Jednoduše by se dalo říct, že drtivá většina dnešních modelů je použitelná bez zrakové kontroly.

Telefony od společnosti Apple jsou od verze iPhone 3GS plně použitelné a telefony od společnosti Google se systémem android od verze 4.0 jsou rovněž vybaveny tak, aby je nevidomý mohl ovládat.
Jedinými nepoužitelnými zařízeními jsou tak ta, na nichž běží systém windows phone od Microsoftu, což jsou dnes hlavně telefony od Nokie. Na společnost Nokia tu ale ještě řeč příjde později.

O všem, co jsem napsal v prvním odstavci platí, že by to měl nevidomý vědět před tím, než se rozhodne si případně pořídit dotykový telefon. Rozhodně bych nedoporučoval někomu, kdo je zvyklý na tlačítkový telefon přijít rovnou do prodejny a koupit si první telefon, který mu prodejce doporučí, nebo o kterém zaslechl někde v reklamě či se o něm dočetl v letáku.

Pokud si nevidomý chce pořídit dotykový telefon, existuje spousta možností, jak si o něm zjistit všechny informace případně si jej vyzkoušet. Prvním místem jsou samozřejmě oficiální místa jako Tyflocentrum. Pokud si člověk chce mobil pořídit, může se s pracovníky TC domluvit a telefon si předem vyzkoušet, a také dostat odpovědi na případné další otázky.

Pokud člověk nechce využít služeb TC, může se domluvit samozřejmě s někým, kdo už dotykový telefon má, diskuzní mailové konference jsou k takovým domluvám to pravé místo.
Některé telefony si také nevidomí mohou vyzkoušet a prohlédnout přímo na prodejně u operátorů. Jde tedy hlavně o zařízení od společnosti Apple, která jsou vyrobena tak, že ke spuštění funkcí pro nevidomé je třeba jen minimum kroků, které, jak mám osobně vyzkoušeno, znají i pracovníci autorizovaných prodejen.

Ano nebo ne?

Odpověď není rozhodně jednoduchá. Je to opět velice subjektivní záležitost. Nelze říct, zda by byl dotykový telefon pro někoho méně vhodný nebo více vhodný než pro druhého. Je to tedy stejné jako u vidících lidí, co člověk to názor.
Někdo vám bude tvrdit, že by dotykový telefon nevzal do ruky ani náhodou, protože je zvyklý na tlačítkový telefon. Jiný dotykový telefon odmítne už prostě ze zásady: "Je to dotykové, to pro nevidomého není." A někdo nemá rád dotykové telefony pro to, že potřebuje mít pod prstem vjem něčeho, co může na telefonu stisknout, šipku, číslo atd.
Na druhou stranu se zas najdou i tací, kteří na dotykový telefon nedají dopustit. Hodně uživatelů si třeba vychvaluje iPhone, jak je jednoduše ovladatelný a dobře navržený pro nevidomé lidi. Jeden kolega má pro změnu telefon od Googlu a rovněž na něj nedá dopustit a asi už by nikdy nic jiného nepoužíval.
Abych to shrnul. Pokud se nevidomý rozhodne, že si pořídí dotykový telefon, měl by počítat s tím, že to nebude tak hned, než se s ním naučí, obzvláště, pokud něco takového v ruce před tím neměl. Může to trvat týden, ale třeba i měsíc, než si na dotykový displej zvykne. Je to záležitost tak individuální, jak jen může být.

Proč ano?

Nyní se pokusím zodpovědět otázku: "Proč bych si měl dotykový telefon pořídit?" No rozhodně ne proto, že je to moderní.
Prvním důvodem by mohlo být, aby šel člověk tak nějak s dobou. Zatím asi trochu předbíhám, ale počítám, že tak do deseti let bude tlačítkových telefonů naprosté minimum.
Dokud se ještě vyráběly telefony Nokia s operačním systémem Symbian, bylo nedotykových telefonů pro nevidomé docela dost. Poté, co se ale Nokia spojila s Microsoftem jde Symbian tak nějak k ledu a já se bojím, že do pár let to bude systém, na který si už sotva někdo vzpomene.
V dnešní době si nevidomý uživatel může pořídit takový dotykový telefon, na kterém může používat stejné aplikace, jako používají jeho vidící přátelé. Může také využívat stejné zdroje informací, jako ostatní, různé mobilní weby, RSS čtečky či sociální sítě. A to už vůbec nemluvím o rádiích a televizích, jejichž popularita na mobilních zařízeních stále roste.

Upřesním to na příkladu z vlastního života. Potřebuji jet vlakem z Brna do Prahy. Pomocí mobilu si mohu vyhledat nejoptimálnější vlakové spojení do Prahy, včetně zjištění informací o nástupišti a koleji, odkud vlak odjíždí. Pokud znám v Praze zastávku, na kterou mám přijet, můžu si po cestě ve vlaku vyhledat tramvaj, která mě tam doveze. Mezitím, než docestuji do Prahy si na mobilu můžu přečíst knížku, zprávy z internetu, či se podívat, co dělají moji přátelé na facebooku. A tak dále a tak dále.

A sám mám i pocit, že při používání dotykového telefonu si nevidomý mimo jiné trochu procvičuje prostorovou představivost. A to je docela důležité třeba i proto, aby dokázal správně popsat nějakou situaci někomu vidícímu, komu třeba telefon z nějakého důvodu půjčuje.

Opět, příklad z vlastního života. Než jsem začal používat dotykový telefon, neměl jsem nikdy moc přehled o vzhledu aplikací, které používám. Například na počítači jsem se pohyboval mezi prvky jen pomocí klávesy tab či šipek, ale nevěděl jsem, zda je třeba tlačítko odeslat v pravém či levém rohu okna a tak podobně. Od doby, co používám iPhone jsem ale zjistil, že je fajn vědět, jak ten či onen program vypadá. Když píšu na telefonu e-mail, vím, už, že se tlačítko odeslat nachází v pravém horním rohu displeje a nemusím se k němu propracovávat postupným přecházením z prvku na prvek, ale po dopsání automaticky zamířím prstem do pravého horního rohu a práci si tak urychlím.

Konečným argumentem pro dotykové telefony je také to, že dnešní zařízení jsou z 90 % vytvořena tak, aby k nim nebylo nutno dokupovat žádný přídavný software pro nevidomé. Když si v minulosti nevidomý uživatel pořídil ozvučený telefon, musel si k ceně přístroje samotného připočíst ještě dalších minimálně 5000 Kč za to, aby telefon vůbec mluvil.

Dnes mu stačí pořídit si jen zařízení samotné a vše už má v telefonu nachystané, nebo musí udělat jen pár poměrně jednoduchých kroků. Ceny telefonů jsou tu samozřejmě různé, rozhodně ale neplatí, že dotykové telefony jsou drahé, například takový Google Nexus S, který jsem kupoval loni na vánoce mě vyšel na 6500 Kč. Kdybych si k němu ale musel dokupovat ještě ozvučení za dalších 5000 Kč, byla by cena už opravdu někde jinde.

Proč ne?

Velkým kamenem úrazu je psaní. O této problematice už jsem se zmiňoval na svém blogu. V zásadě platí, že psát poslepu na dotykovém telefonu sice lze, ale nikdy, pokud se nestane zázrak, to nebude tak rychlé a přesné jako na telefonu s hardwarovými tlačítky. Pokud jsem v klidnějším prostředí, lze dosáhnout vysoké rychlosti a přesnosti, ale jedu-li třeba tramvají už to není ono. Navíc, naučit se psát na virtuální klávesnici je pro někoho, kdo dříve dotykový telefon nepoužíval velice obtížné a pro spoustu lidí třeba i nemožné. Tohle je taky jeden z důvodů, proč si nevidomí nechtějí dotykové telefony pořizovat.

Takže nevidomému, který by se rozhodoval, zda vymění nedotykový telefon za dotykový bych určitě poradil, ať si vyzkouší, zda by zvládl naučit se na telefonu psát a pokud ne, rozhodně bych mu dotykový telefon nedoporučil. Stejně tak bych ho nedoporučoval někomu, pro koho je psaní primární funkcí telefonu, potřebuje psát přesně a často delší texty. A taky bych asi nedoporučil dotykový telefon lidem starším, kteří dříve nic takového v ruce neměli. I těch je mezi zrakově postiženými v ČR spousta a mám zkušenost, že někteří z nich si prostě nejsou schopni na nový telefon zvyknout a naučit se něco tak odlišného a nového. A to rozhodně nemyslím jako výčitku.

Závěrem

Takže abychom to celé shrnuli. Dotyková zařízení používat lze. Bezradní z nich nevidomí být nemusí. Pokud si dotykový telefon chtějí pořídit, mají na výběr z několika možností a všechny si mohou předem vyzkoušet a rozhodně by tak učinit měli před tím, než si telefon pořídí.
Pokud nevidomý dotykový telefon nechce, používat nebo kupovat jej nemusí, zatím se stále dají sehnat tlačítkové telefony, které postačí na běžné používání.
Je to zkrátka na každém, jak se rozhodne. Rozhodně si ale nemyslím, že by dotykové mobilní telefony představovaly pro většinu zrakově postižených nějakou větší hrozbu.