I letos se mi málem stalo, že se do Vsetína nepodívám, jenže vůlí náhody, či osudu, každý tomu říkáme jinak se stalo, že kolegův spolucestující tři dny před akcí ochořel a já se mohl nahlásit místo něj.
Takže to vše bylo skutečně dílem několika dnů, domluvit přeregistraci, domluvit přespání ve vedlejším Valašském Meziříčí a naplánovat vlaky, o výběru přednášek z dosti natřískaného programu ani nemluvě. Vše se ale zvládlo a tady jsou mé dojmy z akce.
Slabé dopoledne
Přednášky byly rozděleny do tří místností, hlavního sálu, pavlače a střechy. Já na celé dopoledne zůstal v hlavním sálu Což byla, jak se později ukázalo, docela chyba.První přednášku začal Jan Martinek a připravil si smršť obrázků, animací, grafů a podobných napohled to jistě krásných věcí na téma buzzword.
Co je buzzword jsem se sice dověděl, leč docela velká část přednášky mi unikla a to hned ze dvou důvodů.
Grafická povaha přednášky byla jen jeden problém, druhým bylo, že jsem si sedl v místnosti na špatné místo, buď jsem seděl v zadní části nebo byla mizerná akustika, ale tak nekvalitní zvuk v reproduktorech už jsem dlouho nezažil.
Vinu mělo možná i to, že přednášející mluvil dosti nahlas a reproduktory to nepobíraly.
Druhou dopolední přednášku měl Jan řezáč, webdesignér, který o svém tématu píše knihu a něco nám o ní a webdesignu jako takovém přišel povykládat.
Webař nejsem, knihu taky nepíšu, ale pokud někdo u mě vyhrál dopolední blog, byl to pan Řezáč a to díky tomu, jak o tom, o čem mluvil uměl vykládat, bylo vidět, že svému tématu rozumí, dokáže mluvit tak, aby neunavoval a podal to vše ve finále tak, že jsem i když do jeho tématu moc nevidím, docela i pochopil, o čem mluvil.
Dušan Šimonovič ze slovenska přišel v poslední dopolední přednášce povykládat o tom, proč být a nebýt na sociálních sítích. Mluvil o facebooku, twitteru a linkedin a mluvil tak, že mu nebylo vůbec rozumět, nebo spíše, opět nebylo rozumět tomu, co šlo z reproduktorů, jednak bylo docela hlučno kolem a jednak to i z těch reproduktorů znělo jaksi... jakoby přeexponovaně.
Přínosného toho pro mě dopoledne moc nebylo, dověděl jsem se, co je buzzword, jak webdesignér píše knihu a cosi jsem pochytil i o sociálních sítích. Nic lepšího v tomhle bloku ale nebylo, jinde se mluvilo o kreativitě, startupech, analytice a o tom, jak sbalit podnikatele, což také nejsem.
odpoledne 1. část
Po dopoledním bloku přišel oběd, ten sponzoroval server Damejidlo.cz Jehož zakladatel Tomáš Čupr měl i sám pak přednášet, leč schvátila jej viróza.Oběd byl docela dobrý, měli toho na výběr dost, já si vybral salát s kuřetem a můžu říct, že mě nezklamal, zasytil a chutnal.
Mezi tím se trochu networkovalo, potkal jsem pár známých z Brna i odjinud, takže nuda nehrozila.
Zrovna na první přednášku odpoledního bloku jsem se konečně přesunul jinam. Měl ji v režii Vojtěch Roček a to o čem vykládal bylo soukromí, které dle jeho názoru je už přežitek. Byla to přednáška člověka, který se nebojí říct svůj názor, stojí si za ním a přesvědčit jej o něčem jiném asi není jednoduché. A rozhodně to byla přednáška zajímavá.
Vše měl dokonale připravené a nachystané, ale s jeho názory se bohužel ztotožnit nemohu, jeho pohled na soukromí nebo spíše nesoukromí je dosti neobvyklý a příjde mi, že tak, jak on to vše vidí by to bylo velice špatně.
Druhou odpolední řeč měl Petr Kozlík a povídal o tom, jak si dle jeho názoru poradit nejlépe s prezentacemi. Měl tam spoustu grafiky, ale něco jsem si rozhodně z jeho povídání odnesl.
Anna Filkuková a Marek Prokop přišli pak povykládat o tom, jaké chyby nejčastěji vidí u lidí, se kterými komunikují v mailové korespondenci. Co při psaní mailů nedělat, čemu se vyhnout, co lidé nejčastěji opomíjejí a tak podobně. Užitečné, dobře podané a přínosné.
Odpoledne, 2. část
Po pauze pokračoval Rastislav Turek, druhý slovák ten den o tom, jak to funguje a nefunguje, když zakládáte startup a chcete s ním prorazit do zahraničí, v Evropě a nebo dokonce v USA.To, že v USA mají jinou mentalitu víme všichni a startupisti na to zjevně doplácejí, člověk tam prostě jen tak nepříjde s nápadem a hned má prachy. Vše je dost složité a z toho co pan Turek vyprávěl pro mě vyplynulo jedno, zatím fakt startup zakládat nechci!
První vrchol odpoledne pak přišel, alespoň pro mě, v podobě pána s kšiltovkou. Jistě už víte, že nešlo o nikoho jiného, než velice svérázného a excentrického Davida Grudla, který vyprávěl dosti zábavným stylem, jak je u něj zvykem o tom, jaký je rozdíl mezi UX a UI, "user experience a user interface,".
Řeč došla na webová rozhraní eshopů a jejich formuláře, "to bylo to UI" a pak také na filmový průmysl a to, co uživatel zažije a prožije, když si koupí a pustí obyčejné originální dvd "to bylo to UX."
Sečteno a podtrženo jsem se dověděl, že na webu jsou špatná a dobrá rozhraní a že filmový průmysl má obyčejného smrtelníka uživatele docela dost na háku. Informačně průměrné, stylem podání... grudlovské, takže humorné a rozhodně ne nudné.
předposlední odpolední přednáškou,byla jediná řeč v angličtině v režii Jeanne Trojan. Ta vykládala o tom, co je být normální, proč nebýt normální, proč být odlišný a tak různě.
Mluvila o stereotypech, o tom, čeho si všimla v Česku za těch pár let, co tu žije a o spoustě dalších věcech, které mě utvrdily v dojmu, že zas tak špatné to na tom světě není a že člověk by měl být občas i pozitivní a ne jen negativista, což byla jedna z věcí, o které si myslí, že je u nás čechů docela rozšířená.
Poslední odpolední a zároveň poslední přednáška celého Barcampu byla narychlo zjednaná, původní přednášející onemocněl. Už mi vypadlo, kdo mluvil, ale mluvil o subjektivním a objektivním chápání reality, nevzdělanosti a vzdělanosti a všem ostatním, co se souhrnně nazývá Dunning-Krugerův efekt.
sečteno podtrženo
Dopoledne to u mě vyhrál Jan Řezáč. U občerstvení jsem se nejvíce zastavoval u kávy a energetických nápojů v plechovkách.Nejrozporuplnější pocity z odpoledne mám z řeči Vojtěcha Ročka, nejzábavnější byl David Grudl. A nejvíce užitečných informací jsem si odnesl z přednášky Jeanne Trojan.
Kdyby po mě někdo chtěl, abych mu řekl, co se mi líbilo nejvíce z celého dne, byla by to asi ta přednáška, která byla jediná v angličtině.
na závěr trochu té afterparty
K Barcampu patří afterparty a ta ve Vsetíně se konala v minipivovaru Valášek.Hned zde se sluší poděkovat za ochotu Sibiřance která mi chtěla dělat doprovod.
Rovněž se sluší poznamenat, že nebýt tří mladíků, co se nabídli, že mě na místo konání afterparty dovezou autem, bůhví jak by to dopadlo, když jsme já a Sibiřanka vyšli z budovy, kde byla konference, málem jsme letěli oba. To, že led klouže ví každý a z kopce to klouže dvojnásobně.
Po dojezdu na afterparty, bez klouzání a pádů už se to tak nějak všechno zmixovalo. Z kluků, co mě dovezli se vyklubali docela příjemní společníci na konverzaci. Přišlo pár lidí a já zjistil, že svět je malý, kluk, co seděl vedle mě mi chvíli vyprávěl, že taky zná jednoho nevidomého z Rožnova... zjistili jsme, že ho známe oba.
Pak jsem zase já zjistil, že se už deset minut bavím se slečnou, co ji znám docela dost podle jejich tweetů, ale samozřejmě bych ji vůbec nepoznal, kdyby mi na sebe nepráskla, jakou má přezdívku na twitteru.
Ve finále, asi hodinu před plánovaným odjezdem jsem stihl sjet porci tvarůžků, docela intenzivně se zakecat se Sibiřankou a ještě k tomu se vytočit kvůli jednomu kolegovi, co měl dosti zvláštní a poněkud nevhodné řeči. A ještě jsem nakonec poznal člověka, co tu v česku dělá do 3d tisku, což je obor, který mě začíná čím dál víc zajímat.
Poděkování
Děkuji všem organizátorům za zvládnutou akci a rovněž za výbornou afterparty.Nejvíce mi doprovod po objektu mezi přednáškami dělali Radek Šimko a Anička Filkuková, takže i jim patří mé velké díky.
Sibiřance děkuji za velice zajímavou diskuzi na afterparty a za ochotu dělat doprovod, i když to dopadlo jak to dopadlo.
A všem ostatním zúčastněným, které jsem ten den potkal děkuji za možnost je poznat. Akce typu barcamp pro mě byly, jsou a nejspíš i zůstanou hlavněo tom, potkat lidi známé a poznat lidi neznámé, poznávání nových lidí je věc, která mě vždy bavila a ještě dlouho bavit bude.
Žádné komentáře:
Okomentovat