Atlas mraků

Na filmy se "dívám" rád a poměrně často na ně chodím i do kina. Jsem zastánce teorie, že když už si pak nějaký ten snímek stáhnu i domů do PC, měl bych jej nejdřív vidět i v kině, mám z toho pak takový lepší pocit. To, že se u toho občas pocvičím i v angličtině je takový bonus navíc.

U Atlasu mraků jsem docela dlouho váhal, zda se mám vůbec odvážit na něj jít a přece jen si raději nepočkat na nějakou tu bluray verzi. Jenže, neděle byla nudná, máti chtěla někam vyrazit a tak jsem se nakonec odhodlal, v daném termínu to byla jediná rozumná volba, moji mámu by rozhodně nenadchlo, kdybych ji vzal třeba na takový Skyfall.

Opět předesílám, není to recenze, jsou to mé dojmy ovlivněné i mým, poněkud odlišným stylem, jakým k filmům jako takovým přistupuji.

O čem to je?

Hned první zádrhel nastává už tady. Konkrétně je to tak nějak o všem možném. Základní filosofie je o tom, že naše činy v současnosti ovlivňují budoucnost, cokoliv uděláme, nějak se někdy nějak odrazí.

Tuto myšlenku v knižní předloze nastínil David Mitchel a tvůrci filmu se ji pokusili podat svým vlastním stylem.

Jak v knize, tak ve filmu jde o šest různých příběhů, totálně žánrově odlišných. Jsou ale spojeny několika zásadními motivy, otroctví, svoboda, lidská důstojnost a schopnost rozhodnout se ve správnou chvíli tak nějak morálně, správně.

Asi to není úplně přesné, ale je to nejlépe, jak dokáži hlavní myšlenku popsat, nejsem na filosofii a hluboké myšlenky, mám rád spíš akcia rychlý spád.

Pro představu teď nastíním jednotlivé příběhy, jak jdou za sebou chronologicky, ve filmu se totiž prolínají způsobem, který vysvětlím později.

1. Z tichomořských ostrovů se vrací do San Francisca právník Adam Ewing. Na lodi s ním pluje doktor Henry Goose, který by jej rád okradl a proto pod záminkou léčby, podává mu po celou cestu pomalu působící jed.

Na lodi se skrývá uprchlý otrok, který Ewinga poprosí o pomoc a ten se, po velkém váhání nakonec rozhodne udělat pro něj, co jen může.

Nakonec je to právě uprchlý otrok, který ve finále Ewinga zachrání od smrti otrávením a doktora parchanta zabije.

2. skladatel Robert Frobisher, toho času bisexuál ve finanční tísni je nucen uprchnout z hotelu, kde přebývá se svým přítelem Sixsmithim.

O jeho putování se dovídáme z dopisů, které Sixsmithimu v průběhu cesty posílá. Míří do Skotska, kde chce vyhledat slavného umělce Vyviana Airse, který ale už delší dobu kvůli nemoci sám nic nenapsal. Chce se stát jeho pomocníkem a pomoci mu napsat mistrovské dílo, které by je oba proslavilo.

Nakonec se to podaří, ale Airs si chce ve finále celé dílo přivlastnit, což se milému Frobisherovi samozřejmě nelíbí. Mimochodem dílo se jmenuje Atlas mraků.

3. V šedesátých letech vyšetřuje novinářka Luisa Reyová komplot kolem bezpečnosti jaderného reaktoru. Na stopu ji navede zaměstnanec u reaktoru, Sixsmith, stejný, který se objevil v předchozím příběhu. Když je ten posléze zavražděn, dochází Luise, že to nebude celé sranda. Během pátrání mimochodem sama narazí na Frobisherovy dopisy Sixsmithimu, ze kterých se doví o jejich příběhu.

4. Timothy Cavendish je nakladatel. Během čachrů kolem prodeje jedné knihy začne být vydírán a musí uprchnout. Vyhledá pomoc svého bratra, který jej ovšem nijak nemá v lásce, kvůli pletkám kolem jisté dámy.

Cavendishův bratr, místo aby mu půjčil peníze, "odloží" milého Timothyho do ústavu pro důchodce, kde vládne velice přísný režim a milý Cavendish musí přijít na to, jak personál přechytračit, aby mohl utéct.

V průběhu příběhu se k Cavendishovi dostane kniha, popisující reaktorový komplot z předešlého příběhu.

5. V roce cca 2160 to na světě nevypadá hezky. A v Koreji už vůbec ne. Hlavní město se teď jmenuje Neo-Soul a kdyby jste si tam chtěli zajít do rychlého občerwstvení, na ulici by jste je našli těžko.

Fastfoody jsou v podzemí a servírky... to nejsou ty pinglice, co známe tak dobře ze současnosti. Kdepak, jsou to klony, vypěstované tak, aby nemyslely, nebyly inteligentní, vypadaly všechny stejně a jejich hlavním posláním bylo obsluhovat opravdové "čistokrevné" zákazníky.

Jednou takovou servírkou je Sonmi451, která se ocitne v rukou revolucionářů, kteří chtějí stávající systém svrhnout, osvobodit klony "zde se jim říká fabrikanti," a nastolit nový, lepší režim.

Aby toho docílili, ukáží revolucionáři milé Sonmi věci, které jsou natolik nechutné a natolik zvrhlé, že ji přesvědčí a ona jim pomůže.

Během dobrodružství se Sonmi dostane mimo jiné k filmovému zpracování příběhu Timothyho Cavendishe, o kterém píši výše.

Příběh je podáván napůl jako výslech, Sonmi je před popravou a archiváři nahrávají její spověď do zařízení, které má pak sloužit dalším generacím jako zdroj informací o tom, co se stalo.

6. O nějakých 200 let později lidská populace vymírá a svět působí ještě pochmurněji, než v předchozím příběhu. Ze Sonmi se stala uctívaná modla a jak to tak bývá, kdo doopravdy byla už nikdo neví, existují jen mýty a legendy.

Hrdinou je tu mladík Zachry, který si prožívá své vlastní problémy a konflikty. Do těch mu vstoupí cizinka Meronym, která připluje na ostrov, kde Zachry bydlí v lodi a žádá jej o pomoc.

Ten po pár peripetiích souhlasí a vezme Meronym na horu, kde se nachází meziplanetární vysílač, pomocí kterého je odvysílána žádost mimozemským koloniím o pomoc.

Meronym během putování Zachrymu ukáže videozáznam, který mu otevře oči a on pochopí kdo skutečně byla Sonmi, kterou uctívali jako bohyni.

Epilog se odehrává na místě, kde je země vidět jen jako modrá šmouha a kde má obloha dva měsíce. Je tedy zjevné, jak dopadla žádost o pomoc z mimozemských kolonií. Mluví se tu v náznacích o velké lodi, kolonistech a dlouhém letu v hybernaci.

Dojmy

Tak, jak jsem příběhy popisoval ve filmu za sebou nenásledují. Je to celé rozsekané tak, že jeden příběh jede, dojde k nějakému zásadnímu momentu a pak se přepne na příběh, který by měl nějak souviset.

Příklad, v jedničce Ewing přesvědčuje kapitána, aby uprchlého otroka zaměstnal a ten se rozhoduje, zda černocha zastřelit nebo ne.

Černoch leze po laně, aby provedl jistý úkon s plachtou. Kapitán vystřelí, černoch uhne a sjede dolů po laně.

Do tohoto dramatu jsou rychlé prostřihy honičky z Neo-Soulu, které končí zhruba ve stejném momentě, kdy černoch na lodi sjíždí z lana tím, že milá Sonmi taky odkudsi padá.

Tohle působí dost zmatečně a do teď si nejsem jist, zda jsem to popsal úplně správně. Jenže, takhle to funguje po celou dobu filmu.

Někdy jeden příběh jede minutu, někdy deset minut, jedno se střídá s druhým a pokud člověk nedává stoprocentní pozor, stane se mu z toho parádní guláš.

A k dovršení všeho, někteří herci mají ve filmu více rolí, Frobishera ze dvojky hraje stejný herec, jako Cavendishe ze trojky a tak podobně.

V knize se sice střídaly příběhy také, ale nebylo to tak intenzivně jak tady. Na každý příběh autor dal více prostoru a nepůsobilo to celé tak chaoticky.

A prostor je hlavní věc, kterou by některé příběhy ve filmu potřebovaly, i když chápu, že 170 minut je i tak už docela dost.

Nejvíce je to znát v korejské části. Ta, kdyby nebyla tak osekaná oproti knize, byla by totálně nejúžasnější částí filmu. Sice jsem z ní byl nadšen nejvíc, ale když jsem pak příběh Sonmi451 četl dodatečně v knize bez přerušování, až pak mi bylo vše naprosto jasné.

V knize se méně střílí a honí v autech, více se filosofuje a popisuje okolní prostředí, kulturní a společenská situace. Filmová verze je ale nejakčnější a nejlépe audio "asi i vizuálně" zpracovanou částí.

A mimochodem ač osekaná, utkvěla mi část z Koreje i dějově v hlavě nejvíce. Pochmurná budoucnost, nešťastná servírka otrokyně a její stejně nešťastné zamilování a nedobrý konec.

Tedy ne, že by byly ostatní příběhy špatné, ale nebyly tak zajímavé, možná s výjimkou sedmé části z daleké, poněkud divošské budoucnosti, kde se jezdí na koních a mluví velmi prapodivným nářečím, kterému je dosti těžko rozumět.

Když už mluvíme o audiu, celé je to samozřejmě zvukově naprosto dokonalé a stoprocentně zvládnuté. Od hudby jsem čekal více, opakují se pořád dokola tři nebo čtyři motivy a ani jeden z nich není nic moc, snad až na ten u epilogu.

Samozřejmě nejlépe to vynikne v kině, vrzání lodi či honičky ve futuristickém městě a střelba z laserů nebo zvuky přírody jsou v prostorovém zvuku opravdu lahůdka pro uši.

Sečteno podtrženo

Nechoďte na to, pokud nedokážete udržet sto procentní pozornost 170 minut. Nečekejte od toho to samé co od knihy, v té je více filosofie a méně akce. Film není pro každého. Rozhodně není špatný, to ani náhodou. Není to letní oddychovka, spíše dost vážná záležitost na dlouhé zimní večery.

PS neznám česky, anglicky se mi to líbilo, rozumět je všem hercům, až na ty v posledním dějství, kteří mluví čímsi příšerným, co má být postapokaliptická angličtina.